Zákrok proti "ideovým odpůrcům": 70 let od Akce K

V noci z 13. na 14. dubna 1950 přepadly ozbrojené složky 75 mužských klášterů nejpočetnějších řádů, druhá etapa týkající se zbylých klášterů proběhla o dva týdny později. Dohromady došlo k likvidaci 219 řádových domů s celkem 2376 řeholníky. O tom, jaký byl cíl a pozadí Akce v širším kontextu, jsme hovořili s historikem Jaroslavem Šebkem z Historického ústavu Akademie věd.

O přesně co v akci K šlo? Proč komunisté podnikli tak rozsáhlou bezprecedentní akci proti řeholníkům?

Řeholní komunity byly vnímány jako zdroj potenciálního ideového odporu. Komunity žily velmi bohatým duchovním životem, byly nositeli kultury a vzdělanosti. Proto chtěl komunistický režim řeholní život zlikvidovat, a to nejen v Československu.

Na akci dozíral Státní úřad pro věci církevní v čele s ministrem spravedlnosti Alexejem Čepičkou. Akce K údajně proběhla i pod osobním dohledem Rudolfa Slánského, tehdejšího generálního tajemníka KSČ. Mocenským špičkám tedy na Akci K evidentně hodně záleželo?

Ano, v období let 1949/1950 se režim velice intenzivně soustředil na zlikvidování církevního života vůbec. Katolickou církev vnímal jako hlavního ideového oponenta marxisticko-leninského světonázoru. Proto Akci K velmi bedlivě připravovaly a z nejvyšších pater sledovaly přímo špičky tehdejšího komunistického vedení. Její přípravy začaly už na konci roku 1949, záminkou pro další rozvedení zásahu byla i známá aféra „Číhošťského zázraku“.

Akci K časově předcházely také vykonstruované soudní procesy s některými představiteli řádů. Šlo také o přípravu na Akci K?

Ano, přesně tak. Zhruba dva týdny předtím, tedy 31. března až 5. dubna 1950, proběhl monstrproces s nejvyššími řeholními představenými v tehdejším Československu. Měl veřejnost informovat o tom, že se řeholní řády podílejí na „reakční činnosti“ a ve svých klášterech ukrývají zbraně a „protistátní živly“. Tento proces tak propagandisticky připravil cestu k Akci K následující o 14 dní později.

Proč Akce probíhala v několika etapách?

StB chtěla v první linii zlikvidovat největší řeholní komunity a vyzkoušet si, jak bude tuto věc možné provést s nasazením bezpečnostních sil. Proto byla Akce K rozdělena na etapy.

 Slibovali si od ní komunisté faktický konec řeholního života?

Myslím si, že o tom byli přesvědčení. Doufali, že k revitalizaci řeholního života už nedojde. V tom se hluboce mýlili, avšak až do roku 1989 veškerou tajnou ilegální činnost řádů (přijímání a svěcení nových členů, výchovně-vzdělávací činnost) velmi tvrdě stíhali. Ještě v 80. letech došlo například k velice rozsáhlému zásahu proti františkánskému řádu, kdy bylo několik členů zatčeno a odsouzeno.

Dařilo se komunistické straně v jejím úsilí řeholníky „převychovat“?

Myslím, že v tomto směru komunisté příliš úspěšní nebyli. Byly samozřejmě snahy vybírat některé osoby, které se jim zdály snadněji manipulovatelné. Mezi nimi byl například tajně vysvěcený biskup František Tomášek, kterého propustili roku 1954 z internace, aby mohl pastoračně působit v malé obci na Olomoucku. Režim si myslel, že bude možné ho přimět ke spolupráci.

Měla Akce K zastrašit také věřící?

Určitě ano. Akce byla samozřejmě namířena i proti nim, aby se zpřetrhaly svazky důvěry mezi věřícími a duchovními. Například na Slovensku se však věřící proti násilnému obsazování klášterů bouřili.

 Na Akci K navazovala Akce Ř, která byla namířena proti ženským řeholím. Jak proběhla a jaký byl její dopad?

Proběhla podobným způsobem, ovšem ne tak brutálně a bez nočních přepadů klášterů. V zásadě ale byly všechny řeholní ženské domy také obsazeny a jejich členky odvezeny do internačních klášterů. V Čechách byl nejznámějším z nich Broumov. Většina sester pak musela pracovat v textilních továrnách na Broumovsku. Na rozdíl od mužských mohly ženské řeholní řády později alespoň částečně obnovit činnost, v roce 1968 například směly i přijímat nové členky. Bylo to dáno také tím, že v 60. letech velmi výrazně chyběly pracovní síly ve zdravotnictví a sociálních službách. Komunistický režim musel chtě nechtě využít i službu řeholnic. V domovech důchodců a ústavech pro mentálně postižené sestry pracovaly v podstatě až do konce 80. let, například na Velehradě. Právě na Velehradě teď byla také odhalena pamětní deska pro připomínku 70. výročí Akce K. Až nastane příhodnější doba, měla by proběhnout i veřejná slavnost.

Jaké poučení z těchto dějinných událostí vnímáte vy jako historik a také křesťan?

Podle mě nám ukazují, že řeholní život je něčím velmi vitálním a duchovně bohatým. Proto se na něj vždy soustředí zloba ze strany lidí, kteří si rozvoj duchovního života nepřejí - opravdu žitá víra bude zkrátka vždy poutat i pozornost nepřátel. Zároveň však lze v prostředí řeholního života najít jeden z pramenů víry, které nás před zlobou vnějšího světa mohou chránit.