Jaroslav Šebek: Dopady komunistického režimu na současnost
Historik a publicista Jaroslav Šebek (vědecký pracovník historického ústavu Akademie věd České republiky) v Komentáři týdne mluví o tom, jaké stopy v naší společnosti zanechala doba totalitního režimu a jak se s tímto dědictvím vyrovnáváme. Komentář můžete poslouchat v sobotu 27. února 2010 v 7:30 a 18:30, neděli 28. února v 1:45 a v pondělí 1. března 2010 v 10 hodin, po odvysílání najdete záznam v našem audioarchivu.
Komentář týdne 27. února 2010
Ve čtvrtek jsme si připomněli již dvaašedesáte výročí politického převratu v tehdejším Československu, který na více než čtyřicet let dostal k moci komunistickou stranu. Možná se zdá, že už je to jen minulost, která je už předmětem bádání. Je pravdou, že za dvacet let svobodných podmínek se v historickém zpracování rudé totality udělalo mnoho. Měli bychom se však více zamýšlet nad důvody, které k nastolení diktatury jedné strany vedly, nad každodenností tehdejšího života i o mocenských praktikách, které se uplatňovaly při ovládání společnosti. K vyrovnání s naší komunistickou minulostí zatím příliš nepomohly ani pokusy v umělecké oblasti, včetně retroseriálu Vyprávěj, jež právě běží na obrazovkách. Domnívám se však, že zmapování důsledků komunistického režimu by nám pomohlo lépe pochopit i naši současnost.
S odstraněním rudých hvězd a budovatelských nápisů a přejmenováním ulic nám totiž nezmizely návyky té doby. naopak, zdá se, že nám zůstaly hodně hluboko pod kůží a myslím si, že pořád ovlivňují i veřejný život. Stále se podvolujeme pocitu, že o našich osudech se rozhoduje někde nahoře a nemáme šanci to ovlivnit. Před komunistickou realitou se prchalo na zahrádky a chaty, teď máme sice možností víc, ale stažení se do soukromí je typické i pro dobu internetu. Chybí nám pak často odvaha postavit se za dobrou věc a projevit své občanské postoje, dát hlasitě najevo nesouhlas s nekalostí a šejdířstvím. Problémem je, že vlastnosti a postoje nesdílí jen starší generace, ale díky výchově také mladší ročníky, jež už reálný socialismus na vlastní kůži nezažili.
Tyto záležitosti se samozřejmě odrážejí i do církevní sféry. Věřící doufali, že po pádu železné opony nahradí křesťanství ateistickou ideologii, že nová doba přinese i novou morálku. To se však nestalo a církevní společenství hledá obtížně roli v nových podmínkách. Přes všechny zmíněné problémy však pořád máme všichni stále možnost učit se ve svědomí rozlišovat mezi dobrem a zlem, mezi pravou svobodou a životem v nesvobodě.
doc. Jaroslav Šebek
