Nuncius Balvo: "Učitelé na církevních školách mohou být vzorem křesťanského života."

Vatikánský diplomat nejprve se studenty oslavil mši svatou, poté v kostele sv. Augustina následovala beseda. Mladí Charlesi Balvovi kladli otázky jak na věci víry a výkonu povolání, tak otázky zvědavě mířící na rodinu a soukromí: "Studenti si často nedokážou představit, co takový nuncius vlastně dělá,“ směje se vysoký muž původem z amerického Brooklynu, který je znám svou zálibou v cestování. Na otázku, kde strávil Vánoce, však odpovídá: „Byl jsem tady v České republice, na mnoha místech jsem sloužil bohoslužby a účastnil jsem se mnoha akcí,“ vysvětluje a dodává, že pozvání na různé události dostává opravdu mnoho.

Na otázku, v čem spatřuje přínos církevních škol, odpovídá zeširoka: „Od devadesátých let, kdy jsem tady v Česku tři roky sloužil, se hodně věcí změnilo. Na rozdíl od Ameriky tu tehdy nebyly církevní školy téměř žádné. Dnes je to mnohem lepší,“ říká a hned jmenuje výhody škol, které mají náboženský přesah: „Na církevních školách máte kaplana, řeholní sestry, máte zde věřící učitele…Ne vždycky jsou všichni křesťané, ale mnoho z nich ano. A pokud studenti vidí u těchto lidí ten závazek, příslušnost k církvi, je to svým způsobem evangelizace a předávání evangelia,“ vysvětluje Balvo a pokračuje: „Někteří studenti se pak rozhodnou, že by se mohli dát podobnou cestou. A právě zde jsou nejčastěji zasazena semínka k tomu, aby se mladí lidé rozhodli buď se stát knězem nebo řeholníkem nebo řádovou sestrou, nebo aby prostě žili život podle evangelia."

"Když se s někým bavíte o tom, proč se rozhodl stát se knězem, nejčastěji vám odpoví, že měl v někom vzor - ať už to byl kněz v jejich farnosti nebo právě učitel. A i když se většina studentů rozhodne pro manželský život, ve svých učitelích na církevní škole mohou vidět, jak má křesťanský život vypadat,“ uzavírá Charles Daniel Balvo.