Klausovy loňské staroboleslavské sněhy
Zatímco loni vystoupení prezidenta ČR Václava Klause na Národní svatováclavské pouti vzbudilo oprávněnou pozornost a v katolických kruzích vyvolalo rozsáhlou debatu, letošní slova hlavy státu zřejmě takový účinek nevyvolají. Proč? Přečtěte si následující poznámku.
Slova o rychle se rozpadajícím hodnotovém systému našeho civilizačního okruhu, o potřebě vystoupit na obranu relativizovaného vlastenectví či rodiny a o významné roli církví v tomto procesu, která loni pronesl prezident - tehdy v rekonvalescenci po angíně - se stala podnětem k zamyšlení a široké paletě reakcí od bezvýhradného souhlasu, přes opatrné mudrování o hezkých slovech od problematického politika až po obvinění prezidenta z vypočítavosti. Ačkoli pravdu o své motivaci zná pouze Klaus sám, nelze mu upřít, že v danou chvíli vědomě zašel za hranice prostoru, kde mohl čekat potlesk širší veřejnosti. Ta sice ráda kvituje jeho výpady vůči všeobjímajícím tendencím evropským institucím, ale asi ne zcela libě mohla přijmout slova "vím, že je Benedikt XVI. za mnohé své tolik potřebné konzervativní postoje terčem nevybíravých útoků." Diskuse, která se otevřela mezi křesťany, byla neméně osvěžující a otevírala zajímavé úvahy na témata kam ve společenské debatě patříme, kdo jsou naši spojenci, kudy vede hranice názorového souznění a podobně. To bylo loni.
Letos už Klaus k takovému uvažování nepozval. Církve v aktuálním projevu byly pouze okrajově zmíněny jako ostrůvek rezistence vůči postmoderním trendům, což se nejvíc podobá pouhému projevu zdvořilosti vůči pořadatelům pouti. Opakování slov o útocích na hodnoty a základní myšlenkové paradigma západního světa tvoří jen kulisu pro prezentaci nikterak překvapivých - protože často opakovaných - Klausových tezí o drolení demokracie a omezování občanských práv v evropském prostoru. Bez ohledu na to, že jsou v mnohém pravdivé, je to trochu málo, nemluvě o jisté lacinosti opakování nálepky "pokrokáři". Pokud loni bylo snad možno Klausovi věřit, že mezi poutníky ve Staré Boleslavi předstupuje s nabídkou společného uvažování o zvrácení jistých nepříznivých trendů, letos hrál zcela na svém hřišti - i z odstavce "v příštím roce si budeme připomínat 1150. výročí příchodu věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Dá nám to příležitost uvědomit si i to, že se na našem území vliv Západu a vliv Východu vždy organicky propojoval a že z těchto dvou prvků vyrůstalo osobité vnímání naší identity. Právě to patří k našim tradicím a v různých aktuálních politických módách bychom na tento aspekt naší státnosti neměli zapomínat " čiší, že Klausova představa o organickém propojování západních a východních vlivů na našem území se nemusí shodovat s vnímáním staroboleslavských poutníků, dává-li jí prezident podtext vymezení se "aktuálním politickým módám".
28. září 2012 tak z pohledu mediálních výstupů o Václavu Klausovi zřejmě bude více ve znamení pistole na airsoftové kuličky, s níž se zásluhou jakéhosi podivína seznámil při následující návštěvě Chrastavy, než dnem přelomového nebo přinejmenším zajímavého sdělení na svatováclavské pouti. Bylo by tomu tak asi v každém případě, bezbarvost a předvídatelnost prezidentových slov ve Staré Boleslavi tomu jen nahrály.
Filip Breindl
