Průzkumy srovnávající režimy nás usvědčují ze slábnutí paměti

24. ledna 2012 Náš názor, Události Autor: Filip Breindl

Agentura STEM zveřejnila výsledky svého průzkumu, jak lidé v Česku smýšlejí o současném stavu společnosti ve srovnání s komunistickou totalitou do roku 1989. Více než polovina respondentů považuje současnost za lepší, na historické minimum však klesl podíl těch, kteří si myslí, že nynější správa země za schopnější vytvořit lepší budoucnost než socialistická. Naše glosa se zamýšlí nad tím, o čem tato čísla vypovídají. 

Jedna z třídních učitelek mého mládí se při třídních schůzkách v rozhovoru s rodiči netajila tím, že ani dobrý prospěch mi nemusí pomoci ke studiu na vysoké škole, když rodina z pohledu dotyčné soudružky až příliš vyčnívala z řady. Kdyby "to neprasklo", pravděpodobně by mě samotného brzy někdo seznámil s potřebou kompenzovat nevhodné kádrové záznamy o nečlenství v pionýrské organizaci, ministrování v kostele a podobně  zvýšenou aktivitou v SSM, ukončením náboženského tmářství a kdo ví, třeba zvědavé soudruhy sem tam nezávazně informovat. Ani případné zapadnutí do řady by mnoho neřešilo, nadále by zůstala doživotní závislost na libovůli nějakého kádrováčka a kompromisech. Potomkům daleko uvědomělejších rodičů před rokem 1989 nekynula o mnoho lepší budoucnost - zkoušky z marxismu-leninismu, umístěnka do zaměstnání, kde se pak předstírala práce a podnik předstíral, že zaměstnance platí, stálá kontrola těmi, kteří sem tam nezávazně informují, pro muže také povinná služba v absurdním spolku jménem Československá lidová armáda (v okupované provincii Sovětského svazu, jen formálně samostatné), doživotní držení úst, aby nikdo nesáhl na občasné prázdniny u Baltu, stále zničenější životní prostředí, postávání ve frontách na tak luxusní zboží, jako je Škoda 120, toaletní papír nebo pomeranče.

Proč si tolik lidí (byť stále poměrně výrazná menšina) myslí, že současnost nevytváří lepší budoucnost, než činila minulá doba? Protože se rádo zapomíná, zejména na momenty, kdy byl člověk nucen zapírat sám sebe, na čemž byl minulý režim postaven a právě takto si své pěšáčky ohýbal k obrazu svému. Jistě, nelze si nevšimnout, že současná správa veřejných záležitostí v mnohém ujídá z budoucnosti, s trochou objektivity v uvažování však z toho nelze vyvozovat mýty typu "tenkrát všichni měli práci", "dnes lidé sice smějí cestovat, ale stejně na to nemají" nebo dokonce "tenkrát k sobě lidé měli tak nějak blíž."

Z čísel STEMu vyplývá, že mezi lety 1993 až 2007 lidé schopnost současného režimu zařídit lepší úroveň pro příští generace než komunistická totalita hodnotili přibližně stejně, přesvědčení o tom vyjádřovalo 73 až 75 procent respondentů. Pak došlo k poklesu až na nynějších 54 procent. Zřejmě se tu projevuje i krizová rétorika, která právě po roce 2007 pronikla do veřejné mluvy. Zdá se, že u mnohých zafungovala jako katalyzátor slábnutí paměti a idealizace neblahé minulosti.

Současnost zbytečně okrádá příští generace tím, že dovoluje všelijakým chytrákům odsávat erární bohatství, rozhodně ale nechystá budoucnost a la 80. léta, která dobře vystihuje nadsázka následujících sedm divů československého socialismu:

1) Všichni mají práci
2) Přesto, že všichni mají práci, nikdo nepracuje
3) Třebaže nikdo nepracuje, plán je plněn na 100%
4) I když je plán plněn na 100%, nic není k dostání
5) I když nic není k dostání, všíchni všechno mají
6) Bez ohledu na to, že všichni všechno mají, každý krade
7) Přestože všichni kradou, nikde nic nechybí     

Filip Breindl

Zpravodajství na Proglasu

Zprávy pro lidi dobré vůle ve všední dny v 10, 13, 15 a 20 hodin; v sobotu v 15 a v 18 hodin

Regiony

Regiony