Poznámka: Aby volby krajskými byly
Víte, co mají společného opoziční smlouva, zloba na Stanislava Grosse a jeho heslo "myslím to upřímně", regulační poplatky ve zdravotnictví, církevní restituce a migrace? Jde o témata voleb do krajských zastupitelstev v ČR. Podle probíhající kampaně před těmi letošními se zdá, že politici usilující o zvolení opět v dost značné míře sázejí na záležitosti vzdálené regionálním. Je to trochu škoda, za kterou si můžeme sami.
Proč si za to můžeme sami? Protože svým hlasováním politikům ukazujeme, že na tuto hru přistupujeme. Leckdo si asi vybaví oranžový šok z roku 2008, kdy ČSSD razantně vstoupila do krajských vlád (a také do Senátu) po kampani spočívající v ostřelování regulačních poplatků ve zdravotnictví. Vzpomene si ještě někdo, že o čtyři roky poté levice své vítězství v podstatě obhájila (se znepokojivým růstem komunistických preferencí) po soustředěné palbě do církevních restitucí? Když to fungovalo tenkrát, proč by někteří regionální politici ČSSD nezkusili téma uchopit i letos, zvláště když příliš nezvládáme užívat demokratickou vymoženost a s politikem, který po zvolení své sliby nerealizoval, nejsme rychle hotovi?
Je pochopitelné, že krajské volby neprobíhají v regionálním vzduchoprázdnu a nějakým způsobem se v nich musí projevit i celostátní politická situace a ve věku globalizace i nadnárodní témata. Trestání neoblíbené vlády provází krajské volby od jejich počátku v roce 2000 (prvním poraženým byl tehdejší premiér Miloš Zeman, jehož sociální demokracie - jednobarevně vládnoucí na polštáři opoziční smlouvy s ODS - utrpěla debakl) a někdy mělo zřetelný dopad na celostátní scénu; jde ale o to, zda právě to je voličovým úmyslem a zda je ochoten za něj obětovat možnost ovlivnit dění ve svém regionu na poměrně dlouhou dobu.
Právě o regionální školství, zdravotnictví či dopravu totiž jde především, spolu s dalšími tématy, jakými jsou výkon veřejné správy, péče o seniory a jiné, z pohledu globálního politického kombinátora, podružnosti. V kampani zpravidla zůstávají skryté, na rozdíl od různých bizarních výroků o řešení celosvětových problémů, členství naší republiky v mezinárodních paktech nebo dokonce, jak bylo možné spatřit v Pardubickém kraji, příslib Vánoc pro naše děti s Ježíškem místo ramadánu a burky.
Zřejmě je to snadnější než formulace odpovědného a realistického programu v oblastech, které skutečně příslušejí krajským radám a hejtmanům. Rozhodně snadnější pro politiky samotné a možná i pro část voličstva, pro kterou je silné heslo přinejmenším lépe uchopitelné než pojednání o řešení regionálních problémů, které už kvůli jejich povaze musí překročit rozsah politicky-marketingové zkratky. Pokud veřejnost tuto hru i při letošních volbách přijme a krajskou agendu bude vnímat jako jeden z mnoha aspektů hlasování, pak se opět může dočkat toho, že starost o regionální záležitosti ponechá zvolená elita na vedlejší koleji, třeba proto, že jsou pod rozlišovacími schopnostmi nebo ambicemi dotyčného, jak se ostatně mnohdy děje i dnes. A nadále budeme vyhlížet první skutečně krajské volby v České republice.
Filip Breindl
