My můžem – trapnost přistižených ukazuje, proč příklad z Teplic nenásledovat
Vlastně to setkání zajímavé skupiny prominentů v teplickém hotelu nepřináší nic nového – už dříve jsme věděli, že mnozí protagonisté veřejného života jsou přesvědčeni o tom, že na ně samotné se z nějakého důvodu nevztahují omezení vymyšlená (mnohdy jimi samými) pro prostý lid. Novinkou není ani naivita předpokladu, že se zrovna v Česku podaří něco takového provést bez pozornosti, ani přehlídka neuvěřitelně hloupých výmluv – na ní zamrzí nanejvýš to, že se do čela této hitparády dere přední představitel policie a nepřenechá prvenství hokejově-expolitické skupině.
My můžem – to je mentalita, která se u některých jedinců rozvíjí s tím, že dostanou propůjčenou určitou moc. Správně ji sice mají užívat ke službě veřejnosti, ale to pokušení si kus odklonit pro sebe může být značné, zvláště když vidí takové příklady i ve svém okolí. A nemusí ani znát klasické úsloví o Bohu a volovi, aby podlehli dojmu vlastní nedotknutelnosti a pak z něj drsně střízlivěli za značného pobavení přihlížejícího publika.
Jaké z toho plyne poučení pro nás, obyčejné kmány? Pokud jde o lákání dělat to stejně, když můžou oni, dokonce včetně policejního plukovníka: Zcela jistě se lze vydat jejich cestou, ale natvrdo řečeno to znamená chovat se jako pitomec podle vzoru ne zcela následováníhodných politiků a jako bonus stejně vypadat trapně, až se vše provalí, což je v naší upovídané kotlince prakticky jistota.
Takže nedělat nic, nechat to být? Nikoli, hodí se připomínat, do jaké pozice dostal řadové policisty v Libereckém kraji jejich (naštěstí teď už bývalý) šéf Husák, až budou řešit porušení protiepidemických nařízení. Na místě je i patřičná ironie k tomu, jak aktéři teplické oslavy celou věc vysvětlují jako shluk různých jednání, po nichž je směsice únavy a nepříznivých povětrnostních podmínek (ještě mohli říct klimatických!) donutila přenocovat, případně tato vyjádření porovnat s vlastními oblíbenými výmluvami z prvního stupně základní školy. Lze věnovat pozornost i vedlejším efektům, například smýšlení sportovních funkcionářů. Ale hlavně: pamatovat, že vždycky máme možnost vystavit účet těm, kterým jsme předtím propůjčili k jejich službě nějakou moc. To zase můžeme my, tak to dělejme.
Filip Breindl
Související články
Jan Kasal: Názorový střet ve sněmovně nesmí přerůstat v násilí
"Napětí tam bylo vždycky, ale to, co jsme viděli včera, nepamatuji, a to jsem schůze z takzvaného ´empajru´ řídil poměrně často," řekl Proglasu dlouholetý místopředseda poslanecké sněmovny za KDU-ČSL Jan Kasal.
Miroslav Kalousek: Jsem na vrcholu sil, na politice se chci podílet i nadále
Miroslav Kalousek po téměř 23 letech končí ve vysoké politice. Už dříve avizoval, že v podzimních sněmovních volbách nebude kandidovat, včera však předčasně složil poslanecký mandát a ústup do pozadí tak uspíšil. Pořad 13+ přináší rozhovor s Miroslavem Kalouskem i komentář publicisty Jindřicha Šídla.
Marek Orko Vácha: Nelze vyžadovat pravidla a současně je porušovat
"Pokud se dostaneme do nějaké krize a vláda nemá ten nejcennější kapitál, kterým je důvěra, občané si logicky kladou otázku, proč by měli dodržovat nějaká nařízení, když je porušuje i ministr, který je předtím uváděl do života," řekl ve vysílání Proglasu k současné situaci kolem ministra zdravotnictví kněz a přednosta Ústavu lékařské etiky 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Marek Orko Vácha. V zemi s běžným demokratickým standardem by podle něj nepřicházelo v úvahu nic jiného než okamžitá rezignace Romana Prymuly.
