Glosa: Prosíme-li za odvahu pro uprchlíky, nezapomínejme na sebe

Glosa: Prosíme-li za odvahu pro uprchlíky, nezapomínejme na sebe
1. října 2017 Náš názor Autor: Filip Breindl

„Na přímluvu sv. Vojtěcha prosíme za vyhnance a uprchlíky. Kéž s naší pomocí najdou odvahu vrátit se do zemí svých otců, stanou se novou nadějí pro své národy a obnoví svá města, kde budou žít v míru a pokoji,“ modlili se účastníci Národní svatováclavské pouti ve Staré Boleslavi. Odvaha k návratu je nepochybně důležitou složkou migrační problematiky, její vzývání má ovšem smysl pouze tehdy, pokud to nechápeme jako umývání vlastních rukou nad problémem. Nadšené reakce například z okruhu Tomia Okamury takový výklad naznačují, a v jejich podání jde o čistý cynismus a pokrytectví.

Poslední velká emigrační vlna z naší země nastala po sovětské invazi v srpnu 1968 a je otázkou, jak by se krajané tvářili, pokud by „za kopečky“ slyšeli, jak tamní křesťanská obec vzývá svého patrona, aby jim pomohl dodat Čechoslovákům odvahu k návratu za plot. Potěšeni by byli asi stejně jako rovněž populární současnou tezí, že přinejmenším mladí muži se mají vrátit zpět a okupantům se postavit se zbraní v ruce.

Je opravdu odvaha k návratu tím hlavním, co uprchlíci potřebují? A jsme my těmi pravými, kdo by je ze svého blahobytu měl poučovat o odvaze? Své vlastní emigranty, ať už si o jejich motivech myslíme cokoli, jako celek rozhodně nepovažujeme za zbabělce a mnohé příběhy migrace jsou s odvahou spojeny, jak lze vidět i na některých osobnostech naší církve, například biskupu Esterkovi, teologovi Skalickém nebo právě blahořečeném slovenském salesiánovi Zemanovi.

Přimlouvat se za odvahu pro běžence jistě smysl má, třeba u svatého Josefa, který svou rodinu s novorozeným Ježíšem vedl odvážně do egyptského azylu a zase zpět. Stejně tak má smysl účinně pomáhat tomu, aby ve vzdálených zemích vznikaly podmínky pro obnovu a nový začátek. Zároveň je ale třeba přijmout skutečnost, že pro mnoho vyhnanců – samotné slovo použité v přímluvě to naznačuje – teď zkrátka cesta zpět nevede, ať by byli sebeodvážnější. Pak není od věci se modlit za vlastní dovednost umět číst znamení doby a postavit se k nim jako křesťan, který je obeznámen s 25. kapitolou Matoušova evangelia, jako katolík, jemuž v této době mimořádně příhodně a s velkou srozumitelností napovídá papež František. Leží-li nám tedy na srdci prospěch uprchlíků, přimlouvejme se za statečnost a odvahu pro sebe samé. Svatý Vojtěch k tomu zůstává vhodným partnerem.

Filip Breindl