Glosa: Havel chybí, lži a nenávisti se daří
Dva roky uplynuly od úmrtí československého a českého prezidenta Václava Havla. Mediální prostor zaplnily vzpomínky a komentáře, které zaujaly místo kdesi na ose vytyčené dvěma extrémy - idealizováním a naprostým odsudkem "havlismu" a "pravdoláskařství."
Havel a jeho odkaz si pochopitelně nezaslouží ani jedno. Jeho působení jistě nebylo bezchybné, ale v rozhodujících chvílích dokázal, že není naplano filozofujícím snílkem, ale člověkem, který se snaží své vize realizovat. Možná je někdy nedovedl srozumitelně sdělovat domácímu publiku - oproti světu, který si podmanil. Vizi vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí bylo někdy pohodlnější se vysmát, někdy bylo obtížné ji hájit a rozumět s ohledem na některé kontroverzní Havlovy kroky. V každém případě si prezident první posttotalitní republiky zaslouží vzpomínku zejména proto, že se ve veřejném životě tolik daří lži a nenávisti a je tak málo lidí s pravdivou a láskyplnou vizí.
Filip Breindl
Související články
Jan Graubner: Havel dal lidem víru, že pravda a láska zvítězí
Olomoucký arcibiskup Jan Graubner dnes v katedrále sv. Václava slouží jednu ze zádušních mší, které v celé republice připomínají nedělní úmrtí prezidenta Václava Havla. "Myslím s velkou vděčností na mnoho věcí, které tento velký muž udělal pro náš národ, pro naši společnost, pro její svobodu i demokracii," 
uvedl moravský metropolita.
Havlův program vítězství pravdy a lásky není utopií
V reakci na smrt Václava Havla zaznívá životní bilance prvního prezidenta České republiky zahrnující období komunistické totality, pádu režimu v roce 1989, rozpadu Československa i činnosti po odchodu z prezidentského úřadu v roce 2003. Události věnujeme následující poznámku.
