Glosa: Benedikt XVI. v mediálních zkratkách
Rok po ukončení svého pontifikátu si Benedikt XVI. užíval relativního mediálního klidu - emeritní papež žijící v klášterním ústraní příliš pozornosti sdělovacích prostředků nebudil, navíc její značnou část si vyžádal nový papež František. S výročím událostí loňského předjaří v katolické církvi se znovu jeho jméno objevuje na titulcích i v článcích, a znovu při tom dostávají prostor různé mediální zkratky.
Jednou z nich je samotný přístup k Benediktu XVI. Pro sekulárního novináře není jednoduché jeho osobnost obsáhnout, takže se média častokrát vydají na cestu spekulací a fakta, která se v současném žurnalismu beztak mnohdy stávají rušivou přítěží, zůstanou zcela stranou zájmu. Platí to nejen o spekulacích, které Benediktův bílý oděv považují za důkaz jeho aspirace na "stínového papeže", a do značných zkratek se dostává i srovnání obou papežů - za jeden z příkladů lze uvést tento článek Jany Ciglerové publikovaný na webu idnes.cz v rubrice Styl (!).
Jestliže - jak bylo řečeno - začalo být v jistých žurnalistických kruzích zvyklostí nezatěžovat se skutečností, pokud by nějak komplikovala vznik článku, v případě Benedikta XVI. tato praxe dospěla do stavu, kdy lze tvrdit cokoli, aniž by se někdo namáhal tyto výroky něčím dokládat. Publikum natěšené na nějaké pošťouchnutí do církve - srovnej s náladami kolem textů o romské kriminalitě - pak už nemá ani důvod ani motivaci prověřovat například tvrzení, že církev byla "prorostlá korupcí", jejímu srdci - těžko říci, co tím měla autorka na mysli - "vévodila touha po mamonu" a nadto prý docházelo ke schvalování praktik umožňujících zneužívání dětí. Sám Benedikt XVI. pak údajně "ochotně využíval" vatikánského luxusu - jak s tím koresponduje dobrovolné rozhodnutí odejít do kláštera, v článku nenajdeme narozdíl od některých věcných chyb (například František má za sebou jedenáct, nikoli deset měsíců pontifikátu, středeční generální audience nejsou mší apod.).
Že se od sebe Benedikt XVI. a František liší jak osobností, tak pojetím papežství, je zřejmé, požadavek mediální zkratky však velí tuto odlišnost vyhrotit a málem postavit do konfliktu, jakkoli tomu neodpovídá skutečný vzájemný kontakt obou papežů. Pro bližší porozumění je třeba chápat významový posun některých termínů - například pojem "konzervativní" už neoznačuje legitimní a objektivně neutrální postoj, ale jakési zpátečnictví, případně tendence k tomu, co novinářský žargon označuje výrazem "pravicový extrémismus". Do takto vytvořené polarity je pak vsazen Benedikt i František a protože do obrazu "konzervativní" církve "liberální" František až tak nezapadá, je jeho vstup do Vatikánu pojímán jako jakési vetřelectví autentického křesťanství do prostředí, kde není zvykem ho žít.
Přesto se čas od času Benedikt XVI. z této černobílé perspektivy vymaní. V případě tuzemských médií to bylo v době jeho návštěvy v České republice - ke cti většiny novinářů slouží, že většinou - byť mnozí neochotně - přiznali, že dorazil někdo jiný než ten, na koho veřejnost připravovali, místo středověku přijel vzdělaný člověk dialogu, jemuž příliš nešlo přisoudit zálibu v luxusu, natož schvalování praktik zneužívání dětí. Bohužel novinářská paměť v mediálních zkratkách brzy zaniká, ale ať tak či onak, téměř osmiletá papežská služba Benedikta XVI., jež se loni uzavřela, bude posuzována mnohem podstatnějšími porotami než světem médií, který přes všechen um moderních technologií umí být pořádně černobílý.
Filip Breindl
