Komentář týdne: Dary Ducha svatého pro život teď a tady

Dary Ducha svatého, jak jsou mnohdy prezentovány u nás v katolické církvi, alespoň pro mě zaznívají trochu teoreticky, jako něco, co jsme se naučili v náboženství. Ony to jsou ale dary, které mají být velmi praktické právě proto, že Boží duch, duch, který je nám přislíben a který byl seslán apoštolům, je Duchem pro zcela konkrétní život dnes a tady v síle evangelia, které je radostnou zvěstí pro život prožívaný právě námi. Proto je i v dnešní situaci moc důležité, abychom si řekli, že dary Ducha svatého mají mířit přímo na konkrétní otazníky, s nimiž se dnes člověk, křesťan, katolík právě v České republice potkává. Těch oblastí je mnoho, týkají se života uvnitř církve, ale také věci, které se týkají společenského nebo dokonce politického rozměru.

Myslím si proto, že tím darem, o který dnes zvláště máme prosit, je dar rady. Dar toho, abychom v různých dilematech spojených s rozhodováním, na kterém závisí budoucnost naší církve a celé naší společnosti, jsme se nerozhodovali jenom z vlastní zkušenosti. Abychom se nerozhodovali jenom na základě toho, co říkají ti druzí, kteří jsou možná moudří, nebo si to o nich myslíme, případně se deklarují jako ti moudří. Abychom se nerozhodovali pouze na základě těch, kteří mají vnější formální autoritu, protože formální autorita je něčím, co je třeba ctít, jak nám říká apoštol Pavel, ale není to to jediné. Apoštolové přece také říkají, že více je potřeba poslouchat Boha než lidi.

Abychom se tedy rozhodovali ve svobodě, ale především jako lidé, kteří naslouchají Božímu duchu, naslouchají tomu, co Duch říká církvi. Opravdové rozhodování je vždycky něco, co v sobě obsahuje vážení. Vážení různých plusů a mínusů, které se objevují na obou stranách. Vážení důsledků našeho rozhodnutí pro mne osobně nebo pro ty, za které mám zodpovědnost, nakolik to ale bude také znamenat relativizaci určitých názorů, s nimiž budou naše rozhodnutí spojena, relativizaci toho, co vnímáme jako oheň, s kterým je radost z evangelia spojena.

Myslím, že každý z nás se rozhoduje velmi osobně a není možné říci, že ta rozhodnutí budou paušální a pro každého úplně stejná. To, kde stojím já úplně konkrétně se svým rozhodováním a hledáním, je věc, kdy prosím o Ducha svatého. Prosíme o to, aby byl on darem moudrosti, rozumu, rady a mnohdy i síly, aby naše rozhodování skutečně stálo ve službě Boží, ve službě evangelia, ve službě pravdy, svobody, ale také ve službě společenství, ke kterému patříme, ať už společenství církve nebo společenství národa či celé křesťanské civilizace. Znamená to znovu a znovu prosit na kolenou, abychom tyto dary dostávali shůry, abychom si nevytvořili jednoduché šablony, na základě kterých už jen odškrtáváme, jak se rozhodnout, ale abychom byli stále znovu a znovu hledači toho, jak k nám Duch v dané chvíli promlouvá.

Chtěl bych vás pozvat –a zvu tím především sám sebe – buďme lidmi, kteří skutečně prosí o dar rady, který je velmi konkrétní pro každou situaci. Věřme zcela prakticky a reálně, že když budeme Božího ducha prosit, on nám ukáže, kudy jít dál. Neučiňme z Ducha svatého jen formální rámec toho, jak víme, že je dobré rozhodnout a jak jsme se už předem sami ujistili, že tak to bude nejlepší. Prosme o dar Ducha, který svobodně ukazuje, kudy chce vést církev dál. Přijď, Duchu svatý, a naplň srdce svých věrných!

biskup Tomáš Holub pro Radio Proglas

Letnice 2019