Genderové stereotypy nebo úcta k ženě v Postní době?

Začali jsme postní dobu, období zvláštní radosti z Boží lásky a slitování s naším životem, období, kdy jsme zváni roztrhnout svá srdce, ne roucha, tedy radikálně změnit svůj život, své smýšlení.

Možná nám v tom může paradoxně pomoci zcela světský svátek – často proklínané a zatracované MDŽ. Starším se vybaví prázdná slova, rudé karafiáty a ještě bouřlivější mužská pitka, než obvykle, mladší takový den možná ani nezaznamenají, nebo z povinnosti prostě koupí květinu.

A přesto tento den nějak k nám křesťanům patří. Historie tohoto dne totiž vypráví o svobodě a rovnosti, o pokojném protestu proti bezpráví, ale i za mír (ano na 8. března v gregoriánském kalendáři totiž připadla demonstrace žen v Petrohradě proti 1. světové válce – považme!).

Papež František letošní rok začal těmito slovy: „Ženy jsou pramenem života. A přece jsou neustále uráženy, bity, znásilňovány, nuceny k prostituci a k ničení života, který nosí v lůně. Každé násilí způsobené ženě je profanací Boha, který se narodil z ženy. Z ženského těla vzešla  lidstvu spása. Z toho, jak nakládáme se ženským tělem, je zřejmá úroveň našeho lidství. Kolikrát jen bývá ženské tělo obětováno na profánních oltářích reklamy, zisku, pornografie a vykořisťováno jako užitková plocha. Je třeba je vysvobodit z konzumismu, respektovat a ctít.“ Kdybychom si všichni tato slova vzali k srdci, dali bychom asi nejen svým drahým polovičkám, ale především sami sobě ten nejlepší dárek k MDŽ. Papežova slova jsou jasným protestem proti jakémukoli násilí a výzvou k úctě k ženě jako lidské bytosti.

Svatého Otce zřejmě nelze vinit z toho, že hodlá postavit ženy a muže proti sobě, nebo že nemyslí na muže. Hovoří pouze o objektivním faktu, totiž o tom, že násilí na ženách je bohužel rozšířené a děje se mnoha podobách. Prezentace žen v některých médiích dokonce k násilí vůči nim vlastně vychovává.

Jako fenomén nepřijatelný v evropské kultuře se násilí na ženách snaží komplexně řešit tolik diskutovaná Istanbulská úmluva. Protože jsem do této problematiky i profesně zasvěcená, dovolím si zde tvrdit, se skutečně nejedná o nástroj satanův, který má vymýtit z Evropy křesťanskou kulturu. Ba naopak. Má přispět k tomu, aby společnost měla i mezinárodněprávní nástroj k tomu tento fenomén odmítnout a odstranit a poskytuje k tomu několik nástrojů. Jedním, ale nikoli jedním z hlavních, je boj proti tzv. genderovým stereotypům, které nemají pranic společného se změnou pohlaví či genderovou identifikací. Jedná se, jak říká úmluva o „předsudky, obyčeje, tradice a zvyklosti, které jsou založené na myšlence méněcennosti žen nebo stereotypním pojímání rolí žen a mužů.“ Proti pojetí ženy jako méněcenné bytosti bojovaly již ženy před 120 lety.

Kdybychom si úmluvu přečetli, třeba na MDŽ, možná bychom se tolik neobávali její ratifikace a nevybízeli ke stejnému odmítnutí, k jakému před nedávnem došlo na Slovensku.

Během Postní doby budeme jistě mít možnost meditovat nad láskyplným činem Marie vůči Pánu, který kráčí na smrt. Tiše přichází, potírá hlavu mistra nejvzácnějším olejem, skrápí jeho nohy slzami a utírá je svými vlasy. Učedníci se na ní oboří, docela materialisticky a ne zrovna jemně. Pán jim ale rázně odpovídá: nechte ji, proč jí trápíte?

Kéž nám postní doba pomůže změnit srdce a třeba i pár postojů.

Požehnaný postní čas, milí posluchači.

Kristina Koldinská pro Radio Proglas

březen 2020