Komentář D. Ženatého: Křesťané mají svobodu v genech své víry

Dobrý den milí posluchači,

intenzivně si připomínáme si sto let naší republiky. To je různých lidských příběhů a údělů. Napadlo nás, kolik z nich je nějak spjato se svobodou? Se ztrácením a ztrátou svobody, s touhou po svobodě, a také jsou spojeny s radostí z toho, že se to podařilo, a my jsme, žijeme dny všední i sváteční ve svobodné zemi.

Přátelé, už takto žijeme 29 let. To je téměř jedna třetina ze sta let. To je panečku, viďte!?

Co by za to dali naši dědové a otcové, naše babičky a naše matky. Jim nebylo dáno žít v jednom nepřerušeném celku tak dlouhou etapu svobodného života. Celá generace vstupovala do zaměstnání krátce po roce 1948, a odcházela do penze před rokem 1989. Ti lidé vůbec neokusili, neochutnali, jaké to je pracovat beze strachu co tomu řekne strana, nebo jak za jejich názory budou pykat jejich děti.

Myslím, že křesťané mají svobodu a touhu po svobodě v genech své víry. Jsme v Kristu svobodní, svobodní od všech mocí a sil, které by nad námi chtěly panovat. Kolik pokusů učinil apoštol Pavel, aby tuto zprávu předal, žhavou, čerstvou a lákavou. Opakuje často ve svých dopisech – nepřijali jsme ducha otroctví, v Kristu jsme nové stvoření, nic a nikdo nás od lásky Kristovy neodloučí.

Tato víra je nejlepší a nejhlubší ukotvení touhy po svobodě. Tato touha přestává být planou výzvou, nebo naivní představou.

V listopadu 2018, kdy si připomínáme boj za svobodu v listopadu 1939 a1989, si uvědomujeme jak je svoboda křehká. A zároveň, jak se neobejde bez jakési údržby. Nemám žádnou universální radu jak o svobodu pečovat. Ale, musí to jít přece zhruba tímto směrem: o svobodu pečujeme dobře tehdy, když jsme vděční, a když nejsme lhostejní.

Myslím, že každá moc, která nás chce o svobodu připravit a panovat nad námi, čeká na vhodný okamžik, až začneme považovat krásu života za samozřejmou, až otupíme svou mysl a své srdce, a přestaneme jihnout úžasem, že přišlo další ráno, nejsem sám, vidím nebe, a jsem v Kristu svobodný, a nic na tom nemění, že povinností mám a nevím kam dřív skočit.

Ta moc čeká na to, až nám začne být jedno, co se děje kolem nás a přijmeme měřítko, no co, mě se to zatím netýká. Že to je jedno co se děje v Jemenu, Sýrii, co se děje ve vedlejší obci nebo vedlejším paneláku. Smíme se bránit ztrátě vděčnosti, smíme se bránit, aby nás lhostejnost přemohla.

Epištola Efezským (6,10) vyzývá – svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. Pak budeme tak silní, že se pokušením ubráníme, a svobodu uhájíme. Ve společné lásce, úctě jednoho ke druhému, ochotě s druhým mluvit a druhému naslouchat.

Přeji vše dobré

Daniel Ženatý