Zemřel kardinál Dominik Duka

Narodil se 26. dubna 1943 v Hradci Králové v rodině vojáka z povolání a byl pokřtěn Jaroslav. Po maturitě na gymnáziu mu kvůli kádrovým překážkám nebylo umožněno pokračovat ve studiu, a tak pracoval jako strojní zámečník. Po základní vojenské službě byl v roce 1965 přijat ke studiu teologie na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. 5. ledna 1968 tajně vstoupil do Řádu bratří kazatelů – dominikánů, a přijal řeholní jméno Dominik. Na kněze byl vysvěcen 22. června 1970 z rukou kardinála Štěpána Trochty. Působil v duchovní správě v pohraničí. V roce 1975 mu byl odňat státní souhlas k výkonu duchovní služby a musel nastoupit do civilního zaměstnání ve Škodových závodech v Plzni. Tajně však pokračoval v pastoraci a formaci mladých dominikánů, organizoval skrytá teologická studia a udržoval spojení s dominikány v zahraničí. Za tuto činnost byl v roce 1981 zatčen a patnáct měsíců strávil ve věznici Plzeň-Bory. Po propuštění se opět zapojil do činnosti řádu a v roce 1986 byl jmenován provinciálem Československé dominikánské provincie, kterou vedl až do roku 1998. Po roce 1989 se zasloužil o obnovu dominikánského života v naší zemi. Působil například jako předseda Konference vyšších řeholních představených a vyučoval biblistiku na Teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. 

6. června 1998 jej papež Jan Pavel II. jmenoval biskupem královéhradeckým jako nástupce arcibiskupa Karla Otčenáška. Jako biskupské heslo si zvolil citát In Spiritu Veritatis, česky V Duchu pravdy. Rozvíjel vzdělávání a pastoraci, založil Diecézní teologický institut, církevní gymnázium ve Skutči a obnovil biskupské knihovny. Inicioval také druhý Diecézní eucharistický kongres a podporoval novou pastorační strukturu diecéze. Papež Benedikt XVI. ho 13. února 2010 jmenoval 36. arcibiskupem pražským a v roce 2012 jej povýšil do kardinálského sboru, jeho bazilikou v Římě byl kostel  Santi Marcellino e Pietro. Jako předseda České biskupské konference mezi lety 2010–2020 sehrál klíčovou roli při církevních restitucích a ve veřejném dialogu o postavení církve ve společnosti. Byl oceněn řadou státních i církevních vyznamenání, mimo jiné Medailí za zásluhy o Českou republiku. Je autorem a editorem mnoha publikací, včetně teologických studií, biblických úvodů a duchovních textů.