Na letní tábor i za mimořádných opatření

Jak bude pro děti důležité po psychické stránce, že budou moci opět jet na tábor a setkat se s vrstevníky?

Pro ty, které jezdí pravidelně, to bude velká psychická vzpruha, zvlášť pro ty, které teď nezačaly chodit do školy. Tyto děti na své tábory doslova čekají a myslím, že je dobře, že nám situace umožnila je zase konat.

Očekáváte, že bude dětí méně?

Nemáme přesnou statistiku, můžeme jen odhadovat. Myslíme si, že táborů bude přibližně stejně, možná trochu méně, protože se některý organizátor nakonec třeba rozhodne, že za těchto podmínek tábor pořádat nebude. Myslím ale, že v počtu nebude dramatický rozdíl. Odhadujeme, že dětí bude o trošku méně než běžně, protože někteří rodiče se ještě rozmýšlejí a nakonec třeba zvolí pod nějakou obavou jiný program.

Jaká konkrétní opatření tedy budou pořádání táborů letos doprovázet?

Ministerstvo zdravotnictví stanovilo pro účast na letním táboře početní limity. Nejsou nijak zásadní, že by to většinu z nich nějak omezilo, dotkne se to jen těch největších. Stanový tábor teď může mít maximálně 100 dětí, tábory v objektech 300, později až 500 dětí, pokud to umožní epidemiologická situace. Další omezení se týká přípravy stravy. Dosud bylo možné, aby se na ní za určitých podmínek podílely samy děti. Nyní by se primárně podílet neměly, a když, tak jen přípravy stravy studené. Toto omezení se netýká těch úplně nejmenších táborů, které nejsou zotavovacími akcemi. Je tu tedy určité omezení, ale věříme, že se s ním dá vypořádat. Další věc, o níž se diskutuje, je doporučení Ministerstva zdravotnictví, aby velké tábory dělily děti do skupin, které budou mezi sebou do jisté míry oddělené, aby se zamezil případný přenos nákazy mezi nimi. Pořadatelé namítají, že je to velmi obtížné a vede se diskuze, jak velké by ty skupiny měly být a jak moc by se měl program přizpůsobit. Ministerstvo výklad upřesňuje a říká, že se to týká velkých táborů v areálech, kde je možné dělení zabezpečit. U malého stanového tábora toto nejde, protože děti jsou samozřejmě pořád spolu. Další důraz se klade na tzv. vstupní filtr, tedy na to, aby pořadatel, než dítě na tábor přijme, si ho důkladně prohlédl a dostal velmi pečlivé podklady od rodičů, tedy potvrzení, že dítě nepřišlo do styku s infekcí. Toto potvrzení o bezinfekčnosti nelze podepsat dopředu, jak to dělají někteří rodiče, když vyplní přihlášku. Pořadatelé musí trvat na tom, aby tato informace od rodiče byla čerstvá. Ministerstvo doporučuje, aby byly čerstvé také posudky zdravotní způsobilosti, které vystavuje dítěti ošetřující lékař. Běžně mají podle zákona dvouletou platnost, ale v letošním roce je nutné lékaře navštívit a posudek, že je dítě způsobilé, si vyžádat. Před odjezdem ještě následuje intenzivnější vstupní prohlídka. Zdravotník tábora musí mít možnost se na každé dítě podívat, projít si, jestli nemá příznaky infekčních nemocí – zda není nastydlé, nemá teplotu a pečlivě si všechny tyto věci evidovat.

Jak je to u dospělých? I oni budou muset mít negativní test na koronavirus?

O testech se neuvažuje, pouze pokud se projeví příznaky. Plošné testování ministerstvo nedoporučilo.

Jaký způsob dopravy na tábor je nejvhodnější?

Záleží na tom, jaký je to typ tábora. Pokud to jsou velké tábory v rekreačních objektech, mají většinou nasmlouvané autobusy, které odváží a přiváží děti. Musí pouze pamatovat, že potřebují osm hodin na to, aby dezinfikovali a vyčistili areál. To znamená, že se doprava autobusy bude muset prodloužit o nějakou prodlevu nutnou na tyto aktivity. Na menších táborech lze zorganizovat, že děti dovezou rodiče a ten vstupní filtr, o kterém jsem mluvil, se odehraje před branou tábora. Tam, kde se dá domluvit s rodiči, si myslím, že to je dobrý způsob, jak se vyhnout hromadné cestě, která bude složitější. Bude při ní totiž snaha dodržet v dopravním prostředku rozestupy, aby tam děti nejedly, apod. To vše zvyšuje rizika. Tam kde to bude možné, ministerstvo doporučuje, aby se lidé vyhnuli veřejné dopravě. Víme ovšem, že to všude reálné není, někam se jinak než například vlaky nedá dostat. Tam jednáme s Českými drahami, aby co nejdříve zaktivizovaly systém rezervací, který je teď bohužel odstavený. Ten fungoval tak, že při objednávce hromadné jízdenky byl vedoucímu zarezervován třeba celý oddíl. To by bylo poměrně bezpečné, protože děti by byly v prostředí, kde by se nepotkaly s dalšími cestujícími.

Vodácké a putovní tábory budou se letos konat?

Ministerstvo zdravotnictví je nedoporučuje a to velmi důrazně. Z toho důvodu, že u těchto typů táborů se těžko určuje, s kým přišli jeho účastníci do styku. Máme k tomu hodně dotazů, protiargument většinou zní: „My do styku s nikým nepřicházíme, jsme jen v lese.“ Tam bude opravdu záležet na situaci před prázdninami, jestli ministerstvo ještě nějak radikálně vystoupí proti tomuto typu táborů.

V jakém režimu budou probíhat příměstské tábory?

Ty nejsou zákonně nijak ošetřeny. Nikdo ani přesně neví, co to příměstské tábory jsou. Pojmenování vzniklo spontánně a zákon ani vyhláška na ně nepamatují. Řídí se obecnými nařízeními, která budou v té době platná, plus by se jejich pořadatelé měli podívat do metodického materiálu Ministerstva zdravotnictví a nastavit taková opatření, aby rodičům, případně hygienické kontrole prokázali, jak na tuto situaci byli připravení. Nejsou tu tedy žádné přesné regule. Důrazně se doporučuje podívat se do metodiky a dodržovat obecná nařízení.

Na co si při výběru tábora teď dát pozor?

Platí totéž co kdykoliv jindy. Svěřujeme někomu to nejcennější, co máme. Je potřeba, aby ten člověk, organizace, skupina lidí, měli s touto věcí zkušenosti. Ideální je mít reference. Krásné internetové stránky, kde bude vše napsané, jsou pěkné, pokud ale budeme mít možnost si jejich pravdivost ověřit u někoho, kdo se tábora už zúčastnil, tak je to to nejlepší, co můžeme udělat. Pokud referenci nemůžeme sehnat, je dobré se snažit o těch pořadatelích co nejvíc dozvědět – zavolat třeba hlavnímu vedoucímu, ptát se, kdo je zdravotník, jaké má zkušenosti. Chtít vědět, jaké má ta organizace zázemí, jak se zabývá vzděláváním vedoucích. Ve velkých organizacích procházejí vedoucí třeba několikaletým vzděláváním a zdokonalují se. Dostali jsme se do doby, kde je vedení táborů seriózní věc. Má svá pravidla a na rodiči je, aby se o ně zajímal. A nakonec si vybral to, co bude působit nejdůvěryhodněji a co i jiným dětem přineslo radost a umožnilo navázat nová přátelství a něco je naučit.