Kauza arcibiskupa Bezáka: Věřící si zaslouží zdůvodnění
Překvapivé odvolání trnavského arcibiskupa Róberta Bezáka z úřadu vyvolalo řadu otázek i nespokojené reakce. Kauze a jejím důsledkům se věnuje následující poznámka.
Skoro se nabízí paralela s minulým týdnem v Česku - premiér k nespokojenosti veřejnosti odvolává ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, zdůvodňuje to způsobem, který obecně není přijat a vyvolává spekulace o skutečných motivech tohoto kroku. V případě arcibiskupa Bezáka je předložený důvod ještě méně zřetelný a další okolnosti jako odsun mimo trnavskou arcidiecézi otevírají mnohem širší pole spekulacím, které daleko přesahují slovenské hranice.
"Rozhodnutí Svatého otce (o odvolání arcibiskupa Bezáka) přijímáme v duchu víry a synovské poslušnosti a prosíme Pána o požehnání pro církev na Slovensku," uvádí stručné prohlášení Konference biskupů Slovenska. I když správně připomíná aspekt poslušnosti (i premér Nečas v prostředí řízeném jinými principy než vnitrocírkevními měl plné právo svého ministra odvolat), není divu, že to katolické veřejnosti na Slovensku nestačí. Všechny okolnosti celé kauzy jsou tak nestandardní, že plně opodstatňují otázku - co se vlastně v Trnavě stalo? Na skupinu věřících, která ji položila veřejně a současně vyjádřila respekt k rozhodování Svatého stolce, nelze ve světle celé události pohlížet jako na rozvratníky, ale jako na členy Božího lidu, kteří se v duchu svého obecného kněžství domáhají práva vědět o svém společenství, jehož dobré i zlé jsou odhodláni snášet.
Současná situace jen nahrává rozšiřování příkopu mezi episkopátem a řadovým klérem s laiky. Zdá se, že jediným, kdo se ho v současnosti snaží překlenout, je sám Róbert Bezák, který - přes všechen vyjádřený údiv - se plně podrobil autoritě, jíž slíbil poslušnost, včetně příkazu neventilovat celou záležitost v médiích. Gloriolu mučedníka odmítl a teď je na slovenské hierarchii, aby i ze své strany spustila přes propast neporozumění alespoň provizorní můstek s odpověďmi na otázky, co ukázala zimní apoštolská vizitace v trnavské arcidiecézi, jaké problémy odhalila, v čem arcibiskup Bezák selhal, případně proč musejí některé aspekty záležitosti zůstat neveřejné (třeba s ohledem na ochranu dalších osob). Otevřenost nemusí být vždy výhodou pro toho, kdo vpustí dovnitř veřejnost a třeba i hladová a senzacechtivá média, v tomto případě se však jeví užitečnější než metoda připomínající odvolání ministra Pospíšila - prostředí české politiky jistě není tím pravým, jež by mělo inspirovat komunikační styl katolické církve.
Filip Breindl
