Glosa: Odvolaný ministr Pospíšil a příznačné jevy české politiky

Je příznačné, že se politici už ani příliš neunavují veřejnosti poskytnout pravé zdůvodnění svých kroků - ačkoli je v plné Nečasově kompetenci ministry do svého kabinetu povolávat a odvolávat, nechce se příliš věřit, že by pouze údajný náznak rozpočtové nekázně vedl k tak rychlému Pospíšilově odchodu z ministerstva. Je proto rovněž příznačné, že komentátor rovnou pohrdne frázemi z oficiálního zdůvodnění a hledá sám - a příznačně najde hned celou řadu motivů, z nichž žádný ovšem - opět zcela příznačně - nesouvisí s jediným skutečným kritériem pro obsazení ministerského postu, totiž zda je dotyčná osoba schopná resort řídit či nikoli. Skutečnost, že o setrvání toho či onoho politika ve vládě v zásadě rozhoduje momentální konstelace jakési spleti osobních a skupinových vazeb, obchodních zájmů či kariérních ambicí, je sama o sobě nepříliš povzbudivá. Nadto tento stav otevírá prostor ke spekulacím a zdánlivému nacházení ještě temnějšího pozadí, než je nepříliš světlá skutečnost - jak se to projevuje v důvěře veřejnosti k politické scéně, není třeba rozepisovat, i to je příznačným jevem naší současnosti.

Všechny tyto příznačnosti ovšem vyplývají z té zásadní: Veřejnost stále neplní svou kontrolní roli, ani média jako celek nejsou hlídacím psem demokracie, ale spíše hafíkem, který se vrhne na kost, kterou mu páníček předhodí - pak ji trhá s velkou chutí a vůbec nepřemýšlí, zda nekonzumuje návnadu, která má utlumit již tak nevelkou pozornost a otevřít plné pole působnosti pro různé zlodějské rejdy. Tři miliony dospělých obyvatel ČR, více než  počet voličů ČSSD a ODS dohromady, se při minulých volbách do poslanecké sněmovny vyslovily - nedostavením se do hlasovací místnosti -  v tom smyslu, že je jim jedno, jakým způsobem bude naše země spravována. Nelze se pak divit, že se politici v tomto duchu chovají - seznali totiž, že jejich setrvání ve vrcholných institucích zákonodárné a výkonné moci nezávisí ani tak na občanstvu, které to celé platí, nýbrž právě na umístění ve spletitém zákulisním propletenci. Pospíšil, který přes získání místopředsednického postu v ODS v těchto hrátkách nevynikal, tak může být vykřičníkem nikoli na závěr naivní a černobílé pohádky, jak zlí páni vymetli hodného hocha, jenž začal čenichat v jejich lumpárnách, ale vůči lhostejnosti, občanské nedospělosti, zkratkovitému úsudku, schopnosti naletět či se nechat opít rohlíkem, což jsou zase - bohužel - jevy příznačné pro naši společnost.

Filip Breindl