Sucho, po nás potopa?

Sucho, po nás potopa?
6. srpna 2015 Náš názor Autor: Petr Pospíšil

V těchto dnech ve zvýšené míře zaznamenáváme zprávy o nebývalých vedrech, o suchu, o požárech, o úbytku vody, o tom, že se na polích neurodí a že zemědělci v zimě nebudou mít čím krmit dobytek. Tyto informace přehlušují zprávy o uprchlících, kteří se ženou do Evropy s vidinou lepšího živobytí. Mám silnou obavu, že jednou budeme prchat také. Nikoli před radikálními islamisty, ale před žízní a hladem, způsobeným nikoli nedostatkem vody, nýbrž naší vlastní hloupostí, krátkozrakostí a sebestředností. Vody by bylo dost pro všechny, kdybychom s ní uměli hospodařit.

Nechci se tu rozepisovat o tom, jak je situace vážná a jak je třeba okamžitě přestat devastovat krajinu nesmyslným stavěním průmyslových hal na úrodné zemědělské půdě. To už učinili jiní a nemyslím si, že bych to zvládl lépe, než například komentátor Martin Fendrych ve svém článku. Rád bych se na věc podíval ještě z jiného úhlu. Totiž z perspektivy člověka, který je si vědom skutečnosti, že se bude za své činy zodpovídat Bohu.

Nedávno vyšla encyklika papeže Františka Laudato si´ o ochraně životního prostředí. Přivítal jsem ji s nadšením, byť se domnívám, že měla přijít o mnoho desítek let dříve. Církev se obrací nejen na katolíky, ale na všechny křesťany a na všechny lidi dobré vůle, aby chránili Boží stvoření. Katolický kněz a biolog Marek Orko Vácha hezky vystihl, že pro katolíka tímto dokumentem ochrana životního prostředí přestává být jen dobrovolnou volnočasovou aktivitou, nýbrž imperativem. Chránit bezbranné, a tedy i přírodu, je naší křesťankou povinností!

Ochrana Božího stvoření přitom není nic abstraktního a není doménou jen ekologických organizací. Začíná právě u jednotlivců a zcela praktickými jednoduchými kroky. Je třeba naučit se ekologický odpovědně smýšlet. Nabízí se úvahy nad tím, zda je skutečně nutné kupovat průmyslově balené potraviny, když hned o kousek dál se nachází volný prodej; zda je nutné pečivo ukládat do bezpočtu mikrotenových pytlíků, když můžeme použít papírové; zda je skutečně takový problém uvolnit v kuchyni místo na tříděný odpad; zda musí téct voda, když si nad umyvadlem čistím zuby; zda je nutné umývat auto na zahradě a nechat saponáty prosakovat do půdy; zda je nutné kupovat jablka dovezené ze Španělska, když mohu koupit tuzemské, neřkuli, že si mohu vypěstovat vlastní, mám-li to štěstí a vlastním kousek rodné hroudy.  Způsobů, jak přispět k ochraně přírody, je celá řada.

Slyším námitku: Já to stejně nezachráním. To by museli chtít změnit všichni, hlavně ti nahoře. Kam se poděla etika osobní odpovědnosti? Ano, jednotlivec je kapkou v moři, ale nemohu docela souhlasit se závěrem, že sám nic moc nezmůže. Pokud toto stanovisko zaujmou všichni, situace se nikdy nezmění. Funguje to naštěstí i obráceně. Co kdyby všichni vzali rozum do hrsti a chovali se k životnímu prostředí šetrně? Není toto ta správná cesta? Utopická myšlenka, řekl by někdo. Možná. Ale je to pořád lepší, než se schovávat za kolektivní „odpovědnost“, nedělat nic a pohrdlivě pohazovat hlavou nad těmi, kteří ještě v něco věří.

Písmo svaté hovoří srozumitelně. Jsme na zemi jen hosty. Nepatří nám. Země je Boží a my jsme jen jejími správci. Zemi máme půjčenou od svých dětí a od dětí našich dětí. Co jim vzkážeme?

Milé děti, máte, co jsme chtěli. Zabetonovaná pole, přízemní průmyslové haly. Voda se nemá kde rozlévat a kam vsakovat, ubývá půdy a přirozených porostů, mizí doposud běžné druhy živočichů, biodiverzity povážlivě ubývá. Podstatné ovšem je, že máte výběr nikoliv z deseti, ale z dvaceti druhů jogurtů, jeden supermarket nalepený na druhém, nákupní a zábavní centra, multikina. Obávám se ale, že nebudete lepší. Už teď žijete přinejmenším stejně blbě jako my. Protože to jinak neumíte. Nikdo vás to nenaučil. Přejeme vám hodně štěstí. Budete ho potřebovat.

Petr Pospíšil

Zprávy pro lidi dobré vůle

v 11, 13, 15 a 20 hodin.
V sobotu v 11 a 15 hodin, od 18 Zrcadlo týdne.

Pozvánky a informace z regionů ve všední den v 7.15, v sobotu od 9 hodin.

Regiony

Regiony