Štvanice na Václava Drbolu

Názvem Štvanice uvedli tvůrci seriálu Třicet případů majora Zemana díl z roku 1968. Ukazuje, jak údajná snaha té doby najít odpovědné osoby za masakry 50. let vyhání ze služby bezúhonného náčelníka kriminálního úřadu, dokonce urychluje smrt republice oddaného představitele Státní bezpečnosti a jeho spolupracovníka odesílá do jakéhosi vnitřního exilu, pravděpodobně zvát vojska Varšavské smlouvy, aby udělala pořádek. Seriál ukazuje kněze, jehož snahy o rehabilitaci zneužívají prozápadní (a Západem prý řízené) složky, které - slovy seriálového majora StB Žitného - chtějí KSČ připravit o všechny její mocenské opory včetně vazby na Sovětský svaz.

Televizní stanice zřejmě neměla úmysl trefit se s tímto dílem právě k výročnímu dni babické tragédie (pokud ano, šlo by o velkolepý cynismus). Pravděpodobně se jen pragmaticky veze na vlně jisté nostalgie po televizní tvorbě z normalizační doby, která ve službě totalitní mašinérie vytvářela jistou iluzi obyčejného lidství a bezúhonnosti v konformitě. Tendence současných společenských nálad spolu s nenápaditostí nynějších seriálů tuto poptávku udržují. Chyba ovšem je, že ačkoli na webu TV Barrandov zazní, že "cílem (seriálu) bylo propagovat a obhajovat činnost bezpečnostní aparátu socialistického Československa a očernit odpůrce komunistického režimu a podle toho je nutno k seriálu přistupovat. (...) Jako všechna díla své doby v něm byla řada skutečností uváděna do smyšlených souvislostí, nebo některá fakta zcela měněna. Většina dílů seriálu je sice natočena na základě skutečných událostí s řadou nepozměněných faktů, ale jejich celkové, ideové vyznění je poplatné době a účelu vzniku seriálu. To je důvod, proč je seriál označován jako propagandistický," už nikdo nedodá, jak to bylo doopravdy - tedy že skutečnou obětí Štvanice nebyli údajně slušní příslušníci Státní bezpečnosti a jejich kamarádi z kriminální služby, ale pozůstalí a pamětníci babických událostí a následných krvavých procesů.

V případě této konkrétní Štvanice nejvíc babický farář Václav Drbola, zatčený dva týdny před střelbou v babické škole a přesto označen za hlavního iniciátora vražd a jakéhosi duchovního vůdce protistátní skupiny (v seriálu, který dění v Babicích vulgo Plánici posouvá o dva roky dopředu, je zatýkán ve stejném okamžiku střelby za přechovávání diverzanta, což se také nezakládá na historické skutečnosti stejně jako údajné udávání místních komunistů nacistickému gestapu). Režim P. Drbolu po parodii na soudní proces oběsil a na jeho mrtvole začal vykreslovat bizarní příběh o "knězi nenávidícím budovatelské úspěchy" a vybízejícím k vraždám funkcionářů. Jak je zjevné, mluva 50. let se od 70., kdy vznikl seriál Třicet případů majora Zemana, nelišila. Kdo ze současných diváků však ví, že etuda na trosku babického faráře v podání Oty Sklenčky, jenž nakonec ze sebe u soudu nevypraví svědectví o zinscenování celé události ze strany StB, je - kromě dalších zjevných nesrovnalostí - nesmyslná hlavně proto, že skutečný kněz Drbola byl popraven nedlouho po babických událostech, které už sám prožil ve vězení?

Autor těchto řádků se nedomnívá, že by Třicet případů majora Zemana, dílo pozoruhodné po propagandistické i filmařské stránce, mělo zůstat zavřeno v trezoru. Současný způsob uvádění za účelem prodeje reklamy jen s alibistickým citátem na webu o propagandistickém ladění seriálu ale také není tím pravým. Nejen kvůli dehonestování pronásledované církve, ale i kvůli dalším stále žijícím pamětníkům perzekuce po babických událostech, kteří se od jednoho ze seriálových hrdinů například dozvěděli, že se vysočinští obyvatelé v 68. roce nejvíc báli toho, aby jim někdo nechtěl vrátit pole a další zemědělský majetek. Seriálová Štvanice může paradoxně i poučit toho, kdo si chce udělat obrázek o úrovni komunistické reflexe 50. let a myšlenkové totalitě let normalizačních. Kolik takových diváků ale pořad sledovalo a kolik naopak bylo takových, kteří želeli toho, že plukovníkovi StB Kalinovi nevystřelili na pohřbu ani čestnou salvu, a při závěrečné scéně u soudu volali spolu s "Babickými" "dejte slovo Zemanovi, řekni, jak to tenkrát bylo, mluv za nás, Honzo ..." 

Filip Breindl