Proč Bohuslav Sobotka nemá čas? Předvolební zamyšlení

Vysvětlení z Lidového domu zní, že si Bohuslav Sobotka "opravdu nedokázal najít čas." Zní to rozhodně věrohodněji, než nedávný hradní pokus o vysvětlení prezidentova potácení před korunovačními klenoty virózou, ale i když je politik před volbami maximálně vytížen, vždy se snaží zaujmout jakýkoli prostor komunikace s veřejností. Že periodikum s nákladem v řádu desetitisíců kusů znamená mnohem dostupnější cestičku k možným voličům než třeba mítink navštívený několika skalními, je Sobotkovi nepochybně známo. Stejně jako skutečnost, že politik chtějící v kampani uspět musí zamířit i do prostředí, které mu nemusí být nakloněno.

Proč se šéf ČSSD, který se v minulosti prohlašoval za katolíka, této výzvy nechopil? Možné důvody zkouší hledat v Katolickém týdeníku Aleš Palán v článku uvedeném na místě plánovaného a neuskutečněného rozhovoru. Můžeme klidně hledat i další a mnohem bizarnější. Třeba Sobotka plánuje věřícícm katolíkům adresovat nějaký svůj okružní list, jehož obsah by interview dvojilo. Nebo mu připadá, že katolíky má na své straně a nyní se musí soustředit na jinou nepřesvědčenou skupinu, například odboráře. Třeba se Sobotka obával, že by svým vystoupením zpomalil tání ledů mezi jeho stranou a KSČM, jejíž předseda Vojtěch Filip stejnou možnost nedostal. (Zde je vysvětlení, proč Proglas volí jinou vysílací strategii před volbami - rozhlasová legislativa je totiž mnohem přísnější a dozorčí orgán by mohl klást nepříjemné otázky typu Když Schwarzenberg, proč ne Filip? Když Bělobrádek, proč ne Bobošíková a Okamura? Telefonický zájem Andreje Babiše tak musíme oželet.)

Stojí tedy Sobotka o získání hlasů katolíků? Bojí se tolik otázek na tělo, které by - pro něj asi lehce nepříjemným způsobem - poukázaly na tendence vládnutí s komunisty a na proticírkevní výpady předních sociálních demokratů (stačí připomenout slovní útoky místopředsedy ČSSD Lubomíra Zaorálka na kardinála Dominika Duku v době projednávání zákona o vypořádání církevního majetku, Jeroným Tejc, donedávna předseda poslaneckého klubu, se zase nechal slyšet, že by církev své odpůrce jistě upalovala, kdyby k tomu měla možnosti)? Nebo je pravdivá spekulace kolegy Palána a k Sobotkovi žádost týdeníku nedošla vinou sekretariátu stranícího páté koloně Michala Haška? Pravdu se asi nedozvíme, v každém případě jde o lapsus, jehož podstata spočívá právě v tom, že dveře k podobným úvahám otevírá.

Je to další kamínek do politického obrazce, v němž by jeden Bohuslava Sobotku skoro politoval - stranu převzal po Pyrrhově vítězství v minulých volbách, po nichž měla strana díky prozíravému vedení předchozího předsedy Jiřího Paroubka nulový koaliční potenciál, zuby si na něj nyní už otevřeně brousí Hašek, jehož v politické džungli zvýhodňuje zřetelně menší přítomnost skrupulí, v poslední době se do Sobotky naváží kdejaký hradní úředník a ministr loutkové vlády bez sebemenšího mandátu od veřejnosti, konečně prezident Miloš Zeman dává najevo, že ani volební vítězství ČSSD nemusí znamenat Sobotkovo jmenování premiérem. Kromě toho se naváží do jeho působení v politice, jež bezprostředně navázalo na opuštění školních lavic (stejný model u Haška Zemanovi zjevně nevadí). Při bližším pohledu se však namísto lítosti v mysli vynořují přísloví začínající "kdo chce kam ...", "kdo jinému ...", "jak se do lesa ..." a jiná lidová moudrost, protože za všechny popsané situace si může v podstatě sám (stačí připomenout nanejvýš trapný veletoč v létě, kdy po krátké epizodě státnického chování - "Zemano-Rusnokovu vládu odmítám" - přišla naprostá kapitulace veškeré politické slušnosti a "ministři", kteří mu teď udělují mediální políčky, dostali od Sobotky bianco šek s důvěrou).

Pokud tedy nyní dal čtenářům Katolického týdeníku možnost udělat si obrázek o sobě možná výmluvnější než předlouhé interview, je to dobře.

Filip Breindl