Poznámka: STAN - pro lidovce druhá šance být silnější

Poznámka: STAN - pro lidovce druhá šance být silnější
8. února 2017 Náš názor Autor: Filip Breindl

Výsledek současných politických námluv mezi křesťanskými demokraty (KDU-ČSL) a Starosty (STAN) napoví, zda má šanci vize stabilnějšího a silnějšího politického subjektu ve středu spektra.

Proč ne, řekne si pozorovatel, když vidí, jak lze poměrně rychle z ničeho vystoupat volebními výsledky vzhůru, jak se to nyní děje hnutí ANO a v minulosti třeba TOP 09, Straně zelených nebo kometě Věcí veřejných, po jejímž zazáření následovalo rychlé shoření. Voličská přízeň je poměrně přelétavá a i když snad ještě existují voliči, kteří jsou schopni hlasovat pro kohokoliv na světě, ale kvůli nějakému setrvačně-předsudečnému antiklerikalismu nikdy pro lidovce, je jistě stále kde lovit podporu. Ukazuje se navíc, že KDU-ČSL našla správnou strategii pro volby regionální či senátní, a ne náhodou spočívá také v hledání vhodných spojenců a uzavírání partnerství s nimi. Proč se tedy touto úspěšnou cestou nevydat i do sněmovních voleb?

Má to ovšem několik úskalí - tím, jak narůstá vzdálenost od místní, regionální úrovně, vynikají více také rozdíly mezi partnery, jejich prioritami a vizemi. Možnost dohody se komplikuje, jak je ostatně vidět i na současných rozhovorech KDU a STAN. Ani po jejím dosažení nemusí být vyhráno, pokud třeba představitel jedné strany bude mít silnou vnitřní opozici, která začne výhodnost spojenectví zpochybňovat. Příkladem může být rok 2002, kdy to byly samotné strany tehdejší Čtyřkoalice, které vlastními roztržkami zahodily šanci na zajímavý výsledek a vytvoření oné třetí síly v mimořádně zajímavé konstelaci na konci takzvané opoziční smlouvy mezi ČSSD a ODS.

Zajímavé vnější podmínky jsou na politickém trhu i dnes. I když se zdá, že volič snese od Andreje Babiše skoro cokoli, může míra trpělivosti (voličské, ne Babišovy) kdykoli přetéct a z dřívějšího černého koně se stane kobylka tak tak kulhající do cíle. Totéž platí o dalších projektech maskujících politické ambice za naprostou apolitičnost. Není na škodu, když v takové situaci naznačí své ambice tradiční politický subjekt, zvláště když konkurence do těchto vod příliš nemíří (jak lze třeba u ODS vyčíst z rétoriky předsedy Fialy nebo Václava Klause ml.). Zároveň je ale třeba myslet na to, že nezvládnutou strategií lze o voličskou přízeň přijít ještě před samotným kláním. KDU-ČSL a STAN navnadily očekávání a bude pro ně velkou blamáží, když z ohlášených námluv nic nevzejde. Snad na to - spolu se čtyřkoaličním mementem - vyjednavači a architekti třetí síly myslí.

Filip Breindl