Poznámka: O Havla nejde vůbec a o Vondráčka málo, celé je to Mynářova svévole

Ve své řeči Mynář zdůvodňoval, jaké právní důvody mu neumožňovaly takovou informaci zveřejnit, není ale jasné, co mu bránilo ji sdělit například předsedovi vlády či parlamentních komor, přičemž Senát o ni dva dny předtím požádal a s předsedou Sněmovny Vondráčkem byl kancléř dokonce v osobním kontaktu. Pokud bychom přijali jeho konstrukci, že ani v tomto případě nesměl se zprávou nakládat bez výslovného souhlasu prezidenta, dostali bychom se do zcela absurdního začarovaného kruhu, který je koneckonců i v rozporu s předloňským vyjádřením Miloše Zemana o tom, že prezident má povinnost o svých zdravotních omezeních informovat. O zdravém rozumu nemluvě. A i kdyby opravdu platilo, že v této situaci si Mynář měl ponechat lékařskou zprávu o pracovní neschopnosti prezidenta pro sebe, jaký smysl pak dávají kancléřovy výroky na adresu vedení Senátu, když se po dané informaci pídil? Kdy bychom se o prezidentových možnostech zastávat úřad dozvěděli, pokud by to senátoři neudělali?

Vše ostatní, zejména pasáž o údajné informační nevstřícnosti spolupracovníků prezidenta Václava Havla, už tvoří jen takovou mlhu, která by měla zakrýt svévoli a přinejmenším neetický postup hradního úředníka (skutečně nikým nevoleného). To, že se svými spolupracovníky a Radkem Vondráčkem pobýval u prezidenta na nemocničním pracovišti intenzivní péče bez ochranných pomůcek, v rozporu s pravidly Ústřední vojenské nemocnice (opět o zdravém rozumu nemluvě), jen dotváří celkový rámec této nepěkné kancléřovy hry. Pravda vítězí.

Filip Breindl