Kongres Renovabis: Co zmůže jedno setkání?
Skandály kněží, církevní restituce, problematika kondomů - tak vypadá mediální obraz víry v jednadvacátém století. Objektivní hledání pravdy nikoho příliš nezajímá, lidé nekriticky přejímají názory novinářů a pomalu si vytváří představu o katolické církvi. Většina z nich přitom do kostela nikdy nevkročila. Co na tom může změnit jediný kongres? Odpověď nabízíme v krátké úvaze.
Na úvod je nutné říci: tohoto jediného kongresu se účastní více než 350 duchovních představitelů z celé Evropy. Pokud nic jiného, mohou zde načerpat sílu, setkat se s konkrétními příklady nové evangelizace a poznatky uplatnit ve svém okolí. Nejde ale o to, že by dnešní církev postrádala elán k zvěstování evangelia. Otázkou spíš je, jak přimět veřejnost naslouchat.
Český národ mnozí nazývají nejateističtějším ve střední Evropě. Ostatně statistiky to potvrzují – v posledním sčítání lidu se 34 procent obyvatel označilo za ateisty a dalších 45 procent se s vyplňováním svého náboženského přesvědční ani neobtěžovalo. Přesto když si pozdě v noci pustíme televizi, obrazovky svědčí o zcela opačném trendu – soukromé věštírny nabízejí pohled do budoucnosti, kartářky prodávají své umění a moderní astrologové zasvěceně hledí do hvězd. Český národ prahne po spiritualitě.
Snížit se ale k prezentaci náboženství prostřednictvím teleshopingových vstupů by bylo přinejmenším nedůstojné. Při úvahách o evangelizaci je proto třeba si uvědomit, že začít musí každý ve svém nitru. Zakořenit ve víře, vybudovat si dům na skále. A k tomu je dobré každé společenství věřících.
Hana Sedláková
