Komentář: Vatikán terčem hackerů - žádné překvapení
Bylo otázkou času, kdy se také Vatikán stane terčem internetových aktivistů hlásících se k hnutí Anonymous. Je totiž poměrně snadným cílem pro každého, kdo se chce zviditelnit, navíc deklarace založená na opakování polopravd a mediálních klišé si jistě najde své sympatizanty. Proč tedy stojí za to o jedné z epizod virtuálního aktivismu psát?
Snad proto, že příhoda naznačuje několik znepokojivých tónů ve způsobech onoho aktivismu. Samotní členové hnutí Anonymous naplno využívají svobodu webového prostředí včetně možnosti zachovat vlastní identitu ve skrytosti, příliš se však nenamáhají s podřízením své aktivity skutečnosti, že svoboda má své meze v okamžiku, kdy hraničí se svobodou druhého - v tomto případě se svobodou provozovat vlastní internetové stránky.
Objeví-li se tento prvek v diskusi s těmi členy či sympatizanty Anonymous, kteří jsou ochotni debatu vést, bývá rychle smeten ze stolu argumentem, že jde o virtuální formu okupační stávky. To však má háček - krom toho, že je sporné, kudy vede linie mezi legitimním protestem a zneužitím svobody protestu k omezení nezúčastněných, zablokování webu má charakter přímého ničení práce druhého. Dále okupační demonstrace poněkud smazává rozdíl v podmínkách pro protestující a nezúčastněné oběti blokace - všichni čelí jakémusi nepohodlí, které sice samo o sobě nemusí dávat protestu legitimitu, ale nevytváří nerovnost, v níž veškerou tíži protestu kompletně ponesou druzí. Úspěšnost okupační demonstrace navíc podmiňuje množství účastníků zesilující argument o četnějším sdílení dané myšlenky - a nelze v této souvislosti nevzpomenout na nedávný chabý pokus "okupovat Vatikán", který se v podání několika jednotlivců nápadně podobal pouliční výtržnosti a jako takový byl rychle zlikvidován italskou policií.
Na druhou stranu by bagatelizace hackerských útoků či dokonce opovržení vůči jejich původcům bylo nesprávnou reakcí. Členové Anonymous, byť to v úmyslu pravděpodobně neměli, nepřímo vyzvali katolickou církev, aby hledala přiměřený způsob reakce na podobné útoky, aby dokázala ustát svou pozici v mezích principů svého učení, aby dokázala pozvat k diskusi na přiměřené a dostupné platformě ty, kteří o diskusi stojí, aby dala najevo, že vykřikování urážek nepovažuje za vedení diskuse. Virtuální atak je legráckou ve srovnání s každodenními útoky vůči lidem, kteří ve svých zemích "jen" vyznávají menšinovou víru, zpravidla křesťanskou. Bude však nadále prostředkem pro ty, jimž je pohodlnější okupovat z domova než z ne vždy zcela přátelsky naladěné ulice a namísto vedení diskuse dávají přednost anonymnímu vystrčení vlastního stanoviska, vhod či nevhod. Je třeba přijmout jako fakt, že i tuto podobu dostává řeč o církvi ve veřejném prostoru.
Filip Breindl
