Jsme svobodní a bohatí a může za to taky Helmut Kohl

Helmut Kohl - jak je důležité mít vizi
16. června 2017 Náš názor Autor: Filip Breindl

Už v červnu 1989, kdy pomalé drolení východního komunistického bloku jen naznačovalo, co se bude dít, Helmut Kohl svou vizi vyslovil zcela jasně - Německo bude jednotné se stejnou jistotou, s jakou vody Rýna doputují do moře. Prohlásil to před sovětským vůdcem Gorbačovem a brzy se ukázalo, že se hodilo být do bouře překotných událostí připraven s vlastním plánem. Což platí i pro naši současnost a sluší se to v den úmrtí Helmuta Kohla připomenout.

Existovala přitom řada dalších přístupů k proměně evropské geopolitiky po roce 1989 a možná by také Kohlovi ve své době vyneslo více bodů, kdyby namísto předepsání solidární daně vyzýval především k rozvážnosti ve vztahu k východu, jehož nenavonění obyvatelé ve svých nevkusných oděvech a v autech podivné konstrukce budí v lepším případě údiv, nikoli velký zájem pomáhat tamní křehké demokracii. Odpadlo by také pracné přesvědčování západních spojenců, že sjednocováním Německa si rozhodně nevytváří předpolí pro novou říši vládnoucí z Berlína (zpočátku z Bonnu) celé Evropě - jak se zdá, podobné přesvědčování se stává denním chlebem všech šéfů německých vlád. Ostatně způsobem kontaktů, jaké Kohl pěstoval třeba s Francií nebo Izraelem, zručně navázal na poválečnou rehabilitaci své země započatou rovněž křesťanskodemokratickým kancléřem Adenauerem.

Buďme rádi, že u našich prvních svobodných krůčků byl právě on, člověk s velkorysostí a vizí otevřené Evropy, v níž se vyplatí žít v dobrých vztazích a tyto udržovat také patřičnou hospodářskou spoluprací. Západní Německo 90. let, jakkoli se Čechoslovákům povstalým z komunistické bídy jevilo jako ráj, mělo svých starostí dost - sužovala ho vysoká nezaměstnanost a v jistých kruzích se velmi dařilo zášti vůči cizincům. Jak se ukazuje dnes, není zase tak těžké podlehnout dojmu, že pro úspěšnou politickou kariéru je třeba zvláště plápolat ve větru té nejhlasitěji projevované části veřejného mínění. Helmut Kohl šel tou namáhavější, ale poctivější cestou, i když také párkrát klopýtl, například v aféře financování své CDU. Celkově se ale vydal cestou státníka a jím se také stal, impozantním jako byla jeho postava. Nemůže za to, že právě teď na plody také jeho práce - Evropská unie, euro, sjednocené Německo - řada lidí pohlíží s despektem a přehlíží i svobodu a bohatství, jimiž jsme obdařeni jako málokdy v dějinách.

Filip Breindl