Glosa: Dlouhá vládní cesta k důvěře

Samozřejmě skoro hodina a půl pro vystoupení opozičního lídra už jako ztráta času vypadá, ale i zde jako protihodnotu dostáváme praktickou ukázku toho, jak to Andrej Babiš doopravdy myslel, když o parlamentu mluvil jako o žvanírně (a jak je to s jeho manažerskou sebestylizací, když nedovede své stanovisko, zde navíc velmi jasné a čitelné, formulovat daleko úsporněji). Platí to ovšem i naopak: jsou i horší věci než poslouchat 90 minut bývalého premiéra, a pokud jste jako představitelé dřívější opozice oprávněně kritizovali laxní přístup vlády ke sněmovně, je trapas, když hned na začátku zavdáte příčinu k tomu, aby zrovna Alena Schillerová měla možnost komentovat poloprázdnou vládní lavici.

Máme shodou okolností sněmovnu, kde se změnily role úplně všem: dřívější vláda je opozicí, dřívější opozice vládou, dosud opozičně-příležitostně koaliční SPD jde do opravdové opozice. Snad se i do jednacího sálu ve větší míře dostaví realizace zlatého pravidla a u nové koalice a opozice se neusadí především zlozvyky spojené s těmito rolemi.

Jednací den bude ještě dlouhý, ale lze předpokládat, že na jeho konci bude vyslovení důvěry vládě. Ta si tak bude moci odškrtnout splnění zásadního požadavku našeho ústavního systému a zaměřit se na prakticky nekončící boj o důvěru veřejnosti. Je to proces, k němuž patří srozumitelnost, dobrá komunikace a jasně vysvětlované koncepční kroky. Proces, který kromě jiného vyžaduje schopnost dobře rozlišovat mezi oprávněnou kritikou, legitimním jiným názorem a nespravedlivým nařčením. Vše je v malém dnes ve sněmovně k vidění, na Petru Fialovi a jeho ministrech záleží, co si z toho pro svou trvalou žádost o důvěru odnesou.

Filip Breindl