Fotbalové vítězství chleba nezlevní, ale proč se neradovat?

Fotbalové vítězství chleba nezlevní, ale proč se neradovat?
13. února 2012 Náš názor Autor: Filip Breindl

Zambie se poprvé v historii stala fotbalovým mistrem Afriky. Jaký přínos tato skutečnost může mít pro obyvatele žijící převážně v chudobě? Otázce se věnuje následující poznámka.

Dotaz pokládaný skeptiky po některém z bouřlivě oslavovaných sportovních vítězství ("bude snad levnější chleba?") se v případě fotbalového mistrovství Afriky mísí s větou "co by za to daly děti v Africe," kterou naši generaci pobízely hysterické soudružky ke konzumaci koprovky vyprodukované školní jídelnou. Skutečně vítězství zambijských fotbalistů těžko do této země sužované nedostatkem, AIDS, nedostupným zdravotnictvím nebo otrokářstvím čínských fabrikantů mávnutím kouzelného proutku vnese atmosféru prosperity a všeobecného rozkvětu (byť ani ekonomický profit navazující na zviditelnění země ve světě - a to nejen o manažerů evropských klubů - nelze zanedbávat).

Jeden z příznivců "chipolopolo boys" oděný do dresu národního týmu.Komu se poštěstilo Zambii navštívit, mohl si povšimnout, jak významnou roli v tamní společnosti fotbalová reprezentace hraje. Bezvýznamná tisková konference, na níž trenér Hervé Renard ohlašuje své plány v souvislosti s jakýmsi nepříliš významným přípravným zápasem kdesi v Tanzanii, se ve večerních zprávách stává událostí číslo dvě, dochází na ni hned poté, co se relace vypořádá se vzájemným obviňováním politiků z nekalostí při prezidentských volbách. "Chipolopolo boys" jsou mnohem zambijštějším tématem než třeba Viktoriiny vodopádyv nebo vývoj cen mědi. Zejména v minulých desetiletích, ale i dnes fungují jako prostředník vlastenectví, jež se může uvnitř rozlehlé a kmenově různorodé republiky narýsované podle někdejších záměrů kolonistů pociťovat těžko.

Vítězství na Africkém poháru národů přináší obyvatelům radost, které není nikdy dost.Fotbalové hře se věnují i zambijští seminaristé. Násobí ji skutečnost, že trofej pro vítěze přivážejí fotbalisté z Gabonu, ze země, kde v roce 1993 v troskách havarovaného letadla zahynula velká část tehdy nadějné zambijské reprezentace. A kromě toho: Co spojilo jindy nesmiřitelné politické protivníky, prezidenta Michaela Satu a jeho předchůdce Rupiaha Bandu tak, že exprezident děkuje současné hlavě státu za to, že mu umožnila cestovat k rozhodujícím zápasům mistrovství? Chléb v Zambii těžko zlevní (bude tedy k dostání za dosti podobnou sumu jako v ČR), o kousek více sounáležitosti s vlastí, která je na africké poměry velmi mírumilovná, může přinést žádoucí ovoce v brzké budoucnosti.

Proto nepronášejme laciné odsudky o chlebu a hrách, nemudrujme o ztraceném času stráveném při sledování kopání do míče, nepoučujme, že energii věnovanou shánění národního dresu či vlajky mohli  mnozí Zambijci věnovat lecčemu mnohem užitečnějšímu, například ke shánění obživy pro sebe a své blízké. Přejme jim radost a ještě víc jim přejme lepší zprávy z oblastí života, kde jde přece jen o víc než o fotbal. A sobě přejme, aby naše fotbalová reprezentace skýtala více důvodů k hrdosti, a to i pro vystupování mimo vlastní fotbalový výkon na hřišti.

 

Filip Breindl

Zpravodajství na Proglasu

Zprávy pro lidi dobré vůle ve všední dny v 10, 13, 15 a 20 hodin; v sobotu v 15 a v 18 hodin

Regiony

Regiony