Bylo by smutné žít v zemi, kde takové kampaně přinášejí úspěch

Krajské volby, které přicházejí zhruba uprostřed vládní periody, málokdy rozhodují skutečně regionální témata, jak by tomu mělo být. Už ty první v roce 2000 ovlivnil dobový odpor proti účelovému uskupení ODS a ČSSD, které si v rámci tzv. opoziční smlouvy dělily společenský vliv. V roce 2004 zase voliči účtovali se socialisty jako s hlavní vládní stranou, která se potýkala s dozvuky kauzy bývalého premiéra Stanislava Grosse (jak paradoxní, že celá záležitost byla zřejmě prkotinou ve srovnání s dalším Grossovým počínáním už mimo vrcholnou politiku). O čtyři roky později zase titíž socialisté z opozice úspěšně zaútočili s rétorikou odmítající zdravotnické poplatky. Snad pod vlivem minulého výsledku, snad s vědomím, že slib o neplacení poplatků nesplnili (a ani splnit nemohli) stejně jako další sliby (například o odstoupení socialistických hejtmanů z poslaneckých postů), snad s reflexí nelehké vnitrostranické situace poznamenané kauzou ex-hejtmana Davida Ratha (ano, jednoho z vítězů minulých krajských voleb) a odchodem některých straníků do vzdoropartaje Miloše Zemana ani nyní ČSSD nepřichází se zásadními regionálními tématy. Razance, s níž ukazuje údajnou zlodějinu druhých, má zachránit volební výsledek, o němž lze očekávat, že těžko bude lepší než minule.

Ponechme stranou, zda šéfové stranické kampaně počítali s důraznou odpovědí církevních představitelů nebo s ní kalkulovali. Je jistě správné, že se představitelé náboženských společností odhodlali k tak nekompromisnímu odmítnutí billboardové rétoriky. Jako nanejvýš vhodnou lze hodnotit skutečnost, že tak učinili společně a emotivní mediální výstupy místopředsedy ČSSD Lubomíra Zaorálka na adresu kardinála Dominika Duky tak nechali vyznít patřičně hluše. Být vtažen do politické hry jistě není věcí, po níž by představitelé křesťanských církví a židovských obcí toužili, jeví se to však být menším zlem než se bez obrany nechat nařknout ze spolupachatelství na krádeži mimořádně rozsáhlých rozměrů, navíc tak mimořádně nevkusnou formou upomínající nejtemnější doby našich novodobých dějin.

Kdo má recept na zklidnění situace? Nikdo jiný než voliči, kteří půjdou na podzim vybírat své krajské zastupitele. Pokud hlavním kritériem při výběru kandidátů bude údernost billboardových hesel a nepopulárnost církevních restitucí, pak to socialistům znovu vyjde - bude to ovšem znamenat smutnou zprávu o českém voličstvu. Pokud to naopak zodpovědně vybere kandidátky s realistickým a poctivým programem pro daný region a osobnosti, které mají schopnost zajistit jeho realizaci, pokud zavrhne stranu, která přesto, že kraje vedla čtyři roky, nepřináší v kampani nic jiného než proticírkevní rétoriku podobnou nedávným vystoupením komunistických poslanců ve sněmovně, pak to bude znamenat pro všechny politické síly a spřízněné agentury ponaučení, že volič nespolkne jako malinu líbivá hesla předstírající starost o kondici státní pokladny, a od tohoto způsobu vedení kampaně zkrátka upustí. Takhle jednoduché to je.

Filip Breindl