Komentář týdne: Kardinál Beran očima svého příbuzného

"Ty slzy dojetí byly zároveň slzami radosti nad tím, že je zpět praprastrýc, který se tolik toužil vrátit do vlasti," říká Plzeňan, který se narodil jedenáct let po smrti kardinála Berana. Proglasu řekl, že se s jeho životním příběhem setkával od dětství v mnoha historkách, které vyprávěli další příbuzní. "Byly to různé drobnosti, například když moje babička za ním byla koncem 60. let a trochu si stěžovala, že jeden z jejích synů nechce chodit do kostela. On jí říkal - tak ho nenuť, Maruško, když to tak necítí. Takovými drobnostmi se mi ten člověk zlidšťuje. Jeho osoba mě zajímá právě jako člověk z masa a kostí, který nebyl jen mučedník uvláčený režim, ale člověk, který v sobě nesl velkou radost a samozřejmě obrovskou víru," sdělil Brabec, který dále popsal, že rodina uchovává fotografii s Josefem Beranem, když před odchodem do exilu navštívil příbuzné. "Ten jeho úsměv je nádherný," popisuje kardinálův praprasynovec a k navrácení ostatků dodal: "Samozřejmě ten původní hrob ve vatikánské bazilice byl výsostným místem, ale na druhou stranu, pokud by se nevrátil do vlasti, legitimizovali bychom to, že ho komunisti nepustili zpátky. Z tohoto pohledu je správné, že se vrátil," uzavírá David Brabec.