Komentář Mariána Sekeráka: Brexit, Czexit a skutečné vlastenectví
O budoucnosti Evropské unie a české přítomnosti uvažuje v souvislosti s odchodem Velké Británie politolog Marián Sekerák. Komentář týdne vysíláme v sobotu 23. února 2019 v 7.30 a 18.20, opakujeme v neděli ve 2.15 a v 7.30.
Brexit, Czexit a skutečné vlastenectví
Pokud se pohybujete po různých koutech České republiky, jistě jste si všimli četné tabulky s nápisy typu „financováno z prostředků EU“. Republika je jimi doslova posetá. Tyto informační cedule vypovídají o finančních prostředcích ze společného unijního rozpočtu. Díky nim byly nově vybudovány či zrekonstruovány dopravní komunikace, kanalizace, kulturní stánky, školy, zdravotnická zařízení, vytvořená pracovní místa, výzkumná centra a mnoho, mnoho jiného. To všechno řadíme k materiálním výhodám členství České republiky v EU. A těch nemateriálních je snad ještě mnohem víc. Češi díky tomu prostě patří do elitního klubu. Bylo by fajn si to už konečně po letech uvědomit. A být na to patřičně hrdí!
A přece se dnes v českých luzích a hájích najdou takoví, kteří do tohoto klubu patřit nechtějí. Kteří hrdost z členství v Unii necítí. A ze svých politických pozic prosazují tzv. „odchod po Anglicku“ – jak hlásá slogan jedné z politických stran. Té strany, v jejímž čele stojí muž, který ještě donedávna spojoval svou tvář s jistým „Úsvitem přímé demokracie“.
Těžko říct, co si tito pánové a dámy představují pod „odchodem po Anglicku“. Možná, že se jim zamlouvá ten neuvěřitelný chaos kolem tzv. brexitu. Protože jinak než jako neorganizovaný zmatek způsob odchodu Velké Británie z EU ani nazvat nemůžeme. Není potřeba ani právnického či politologického vzdělání, aby i prostý člověk viděl, že toto rozhodně není cesta, kterou by Česká republika měla jít.
Nedávno vůdce britské opozice, labourista Jeremy Corbyn, napsal premiérce Mayové oficiální dopis. V něm formuloval pět podmínek pro podporu vládního plánu odchodu ostrovní monarchie z Unie. Hlavním z pěti bodů Corbynova dopisu byl souhlas s „trvalou a všeobecnou“ celní unií i po brexitu. Ta by měla zajistit bezproblémové obchodování a zabránit vzniku takzvané tvrdé hranice mezi Irskou republikou a Severním Irskem, které je součástí Velké Británie. Premiérka ale toto řešení od počátku odmítá. Situace se tedy dále komplikuje.
Co z toho plyne pro Českou republiku? Rozhodné NE jakýmkoliv „odchodům po Anglicku“! Kdo to myslí se svou vlastí vážně a upřímně, nic takového nikdy nemůže prosazovat a propagovat.
Je zjevné, že nezodpovědní politici jako Boris Johnson či europoslanec Nagel Farage doma spustili první kostku domina, aniž by se zabývali tím, jaké to bude mít další dopady. A ty jsou, jak vidíme už dnes, naprosto katastrofální. A to ještě ani Spojené království Unii neopustilo. Tito politici se tvářili jako patrioti, ale ukázalo se, že myslí jenom na své individuální politické a ekonomické zisky. A stejně tak je tomu i u nás.
Pravý patriot, skutečný český vlastenec ví, že výhody členství v EU daleko převyšují potenciální nevýhody. Zodpovědný politik myslí na budoucnost své země a má vždy plán B. Politici, kteří svéhlavě a pro svůj vlastní mrzký zisk prosazují šílený plán opouštění prostoru Unie, nejsou zodpovědnými politiky. A lze silně pochybovat, že jsou vlastenci. Ve službách nějakého státu pracují nepochybně. Ale tím státem není Česká republika.
Češi nejsou hloupý národ. Naopak. Jsou národem lidí šikovných a takových, kteří se dokáží poučit z chyb. Těch vlastních minulých, jakou je zkušenost s totalitou, ale i těch cizích. A proto ten, kdo je skutečným vlastencem, nikdy nebude chtít odcházet z EU. Nikdo z politiků či odborníků není dnes tak naivní, aby tvrdil, že Unie nemá žádné chyby, že je dokonalá, že v ní není co reformovat. Právě naopak.
EU se někdy přirovnává k evropskému domu. A dobře víme, že každý dům se časem opotřebovává. Je potřebná jistá rekonstrukce. A základy našeho společného evropského domu byly položeny ve druhé polovině 50. let minulého století. Od té doby se mnohé změnilo. Některé trámy jsou prohnilé, na pár místech začalo do domu zatékat. Ale to neznamená, že jej musíme hned celý zbortit, nebo se odstěhovat někam pod stan. Stačí provést zásadní rekonstrukci. Bude to stát hodně úsilí, možná i peněz, ale o to lepší může být výsledek.
Blížící se květnové volby do Evropského parlamentu proto nemusí být o tom, jak utéct z tohoto domu, ale spíše jak jej společně opravit. Je to totiž dům vícero generací a co víc – i vícero národů. Nejsme v tom sami a společně to zvládneme.
PhDr. Marián Sekerák, Ph.D.
autor je politolog, pro Radio Proglas, únor 2019