Zemřel 50. želivský opat
Ve věku nedožitých 75 let zemřel tuto sobotu emeritní opat želivského kláštera premonstrátů Bronislav Ignác Kramár. Na opatskou funkci rezignoval ze zdravotních důvodů v roce 2013.
Kramár se narodil v roce 1945 ve Slovenské Nové Vsi nedaleko Trnavy. Vystudoval teologii v Bratislavě a ve 26 letech přijal kněžské svěcení. Své duchovní působení začal v Novém Mestě nad Váhom a Čachticích. V roce 1976 vstoupil do kanonie premonstrátů v Želivě na Českomoravské vrchovině, věčné sliby složil tajně o tři roky později do rukou Bohumila Víta Tajovského, opata želivského kláštera v letech 1948-1999 a politického vězně 50. let. Jej pak deset let po sametové revoluci vystřídal v čele kanonie a stal se 50. želivským opatem. Premonstrátkou je i jeho sestra. Za Kramárova opatského působení se klášter více otevřel veřejnosti a navázalo se na někdejší tradici vaření klášterního piva. V roce 2011 byl zvolen znovu, a to na deset let, ale již po dvou rocích rezignoval kvůli špatnému zdraví. Poté, co odešel z veřejného života, se vrátil na rodné Slovensko.
Poslední rozloučení s Bronislavem Ignácem Kramárem je ohlášeno na tento čtvrtek 25. června, zádušní mše proběhne v katedrále sv. Jana Křtitele v Trnavě. Pohřben bude ve svém rodišti, Slovenské Nové Vsi.
Související články
Želivský klášter slaví dvě významná výročí
880 let od založení a 870 let od příchodu premonstrátů letos slaví v želivském klášteře. Premonstrátská kanonie se rozhodla tato významná výročí oslavit s veřejností. V pátek 13. září se v želivském klášteře proto uskuteční Den otevřených dveří.
V Želivě vaří postní pivo. Speciál, který nechutnal papeži Inocenci X., a tak ho povolil
860 let premonstrátů v Želivě
Želiv, co všechno se člověku vybaví v paměti, když slyší toto jméno? Psychiatrická a protialkoholní léčebna, krásný kraj v lůně Českomoravské vrchoviny s nádhernou přírodou, lesy a koupáním, "Údolí štěstí" nebo internační tábor pro nepohodlné kněze a řeholníky, stavitelský skvost Jana Blažeje Santiniho či premonstrátský klášter? Záleží na věku a zájmech člověka, ale to všechno je Želiv, vzpomínaný s láskou a někdy i s bolestí v srdci.
