Ze Křtin do Křtin - poutníci v Moravském krasu oslavili svého patrona

"Už jsme proputovaly mnoho pouťových kilometrů a obyčejně během letního období, takže jsme zažily velká horka, ale dnes je to mimořádné. Obdivuju všechny, kteří jdou celou pouť, protože je to hodně náročné," poznamenala k počasí Marie Kameníková z Němčic na Hané, která se s dcerou připojila na úsek z Vranova do Křtin. A jaký má recept na podobné útrapy? "Odevzdat to Pánu Bohu a Panně Marii, která pomáhá poutníkům. Důvěřovat Bohu a ono to potom jde," říká poutnice, která prozrazuje, že má za sebou životní sedmdesátku.

Pouť ze Křtin do Křtin se konala podeváté. Loni se k ní poprvé připojil Václav Miklaš ze Strání na Slovácku a svou účast letos zopakoval. "Cítím se báječně, protože je tu vidět, že nejdu sám a opravdu nás nese Duch svatý. Není to jen slovní hříčka - ujít takovou vzdálenost v takové pohodě, to je opravdu známka zvláštního pokoje a klidu. Vím, jak se cítím po sportu a jak se cítím teď. Obojí je dobré, ale toto má ještě něco navrch," uvedl po podvečerní mši u Světelského oltáře v Adamově a před závěrečnou etapou do Křtin, kdy měl za sebou více než 30 kilometrů.

Mezi poutníky znovu nechyběl pater Jan Peňáz, duchovní správce farnosti Nové Veselí na Žďársku a propagátor pěších poutí. Jak se podle něj v poslední době této formě křesťanského společenství daři? "Myslím, že daří, už se tvoří i noví organizátoři," odpovídá. A v čem podle něj spočívá výhoda poutnické skupiny? "Může si společně zazpívat a modlitba je přece jen nějak řízená, takže kdyby se člověk na chviličku zapomněl, může se vrátit. Na druhou stranu jednotlivec může zastavit modlitbu, když ho něco zaujme, a pak pokračovat. Obojí má svou krásu," srovnává zkušený poutník, který podle svých slov stále objevuje zajímavá místa pro pěší putování, například křížové cesty v okolí svého působiště na Vysočině.