Velvyslanec Kolaja na Proglasu: Papež volá po míru, předsednictví EU jsme zvládli se ctí

Podle Kolaji kladl papež při setkání důraz jednoznačně na mír, a to jak na Ukrajině, tak v dalších oblastech konfliktů. "Mír by měl být postaven na čtyřech základních pilířích – na pravdě, spravedlnosti, solidaritě a svobodě. Papež František se odkazoval na šedesát let starou encykliku papeže Jana XXIII. Zdůraznil, že tato snaha po míru, tedy ty pilíře, řídí jak vztahy mezi lidmi, tak vztahy mezi politickými společenstvími," řekl Proglasu velvyslanec. Při proslovech Svatého otce ho osobně zaujal poukaz na stárnutí obyvatelstva a problémy s tím spojené: "Papež na příkladu Itálie poukázal na nebezpečný pokles porodnosti a příchod fenoménu demografické zimy, která ohrožuje samotnou budoucnost společnosti."

Poslechněte si záznam celého rozhovoru, který připravila Jaroslava Otradovcová a ve vysílání s Václavem Kolajou vedla Marta Kunčarová. Nabízíme i přepis.  

Papež František se s Vámi, diplomaty zastupujícími jednotlivé země, schází na začátku roku pravidelně a my jsme měli možnost s Vámi tuto událost několikrát reflektovat. Předpokládám, že opět došlo na hodnocení uplynulého roku a upozornění na dění v různých částech světa. Odlišoval se papežův projev od těch dřívějších? Předpokládám, že asi hlavním tématem byla situace na Ukrajině...

Jistě, válka na Ukrajině v papežově projevu pochopitelně několikrát rezonovala, ať už byla v některých pasážích zmíněna přímo nebo v jiných nepřímo. Ale Svatý otec mluvil též o konfliktech v jiných částech světa – v Sýrii, Jemenu, na různých místech afrického kontinentu, na jižním Kavkaze, na Korejském poloostrově či v Myanmaru.

Nač papež kladl důraz?

Jednoznačně na mír, který by měl být postaven na čtyřech základních pilířích: na pravdě, spravedlnosti, solidaritě a svobodě. Jedná se o elementární principy ze 60 let staré encykliky svatého papeže Jana XXIII. Pacem in terris, kterými se řídí jak vztahy mezi jednotlivými lidmi, tak vztahy mezi politickými společenstvími.

Zaznělo něco, třeba drobnějšího, co ve Vás osobně zarezonovalo?

Z tohoto soudku bych možná zmínil slova Svatého otce o strachu ze života, který se na mnoha místech projevuje strachem z budoucnosti a přivádění dětí na svět. Papež na příkladu Itálie poukázal na nebezpečný pokles porodnosti, na příchod demografické zimy, která ohrožuje samotnou budoucnost společnosti. Povzbuzoval italský lid, aby čelil výzvám současné doby s houževnatostí a nadějí a aby byl pevný ve svých náboženských a kulturních kořenech.

Svatý otec reagoval na skutečnost, že už několik let Italů ubývá asi čtvrt milionu ročně, přičemž loňský rok zaznamenal historicky nejnižší počet narození. Někde jsem četl, že podle posledních průzkumů prý jen 13 procent mužů a 25 procent žen vyslovilo touhu mít děti. Už teď má Itálie z celé Evropské unie největší procento seniorů nad 65 let. Italské firmy vyslovují obavy z nedostatku pracovních sil ve velmi blízké budoucnosti. To všechno jsou varovné signály a myslím, že papežova slova nebyla určena jen Itálii, ale i dalším evropským zemím, a neměla by být brána na lehkou váhu.

Měl jste možnost se se Svatým otcem setkat osobněji než v letech poznamenaných pandemií koronaviru? Můžete prozradit, zda zaznělo nějaké konkrétní slovo směrem k Vám, či k nám v Česku?

Ano, letos jsem měl možnost se společně se svou ženou po projevu se Svatým otcem krátce osobně pozdravit, ale ten rozhovor byl skutečně velmi krátký a na nějaké velké povídání tam nebyl prostor.

Současná česká vláda v programovém prohlášení deklarovala snahu o uzavření smlouvy se Svatým stolcem. V jaké fázi se nachází realizace tohoto záměru?

Jak víte, loni v červnu byl náš premiér Petr Fiala na oficiální návštěvě ve Vatikánu. Po soukromé audienci u papeže Františka jednal se státním sekretářem Svatého stolce kardinálem Parolinem. Pan premiér na této schůzce potvrdil úmysl naší vlády sjednat novou smlouvu a zasadit se o její ratifikaci, protože chceme konečně smazat tuto letitou skvrnu na našich jinak velmi dobrých a přátelských vztazích se Svatým stolcem. Jelikož naše země v uplynulém semestru předsedala Radě Evropské unie, dohodli jsme se, že se smlouvou začneme zabývat až po skončení předsednictví. V lednu mám naplánováno jednání na (vatikánském – pozn. red.) Státním sekretariátu a někdy počátkem února bych měl jet do Prahy. Předpokládám, že záhy poté začneme podnikat konkrétní kroky k zahájení rozhovorů o nové smlouvě se Svatým stolcem.

Česká republika skončila půlroční předsednictví v Evropské unii. Jak hodnotíte toto období a co pro Vás znamenalo?

Obecně jsem tady v Římě slyšel velkou chválu na to, jak se vláda naší země svých nelehkých předsednických povinností zhostila. Popravdě mě to moc nepřekvapilo – jednak jsme na klíčových pozicích v Bruselu i v ústředí měli skvělé a zkušené lidi, jednak jsme se poučili z velkého politického faux pas prvního předsednictví v roce 2009 a tentokrát se vyvarovali zásadnějších politických chyb.

A pokud jde o naše předsednictví zde v Římě, kolegové velvyslanci si naše pojetí velmi pochvalovali. Byli jsme tady v pravidelném kontaktu s Delegací Evropské unie a snažili se aktivně nastolovat některá témata s vazbou na naše předsednické priority. Uspořádali jsme tady několik pracovních setkání velvyslanců, mj. s velkokancléřem Řádu maltézských rytířů, vatikánským ministrem zahraničí či prezidentem Federace katolických rodinných svazů v Evropě, ve spolupráci s nadačním fondem Bohemian Heritage Fund jsme v Lateránské bazilice uspořádali velkolepý, a tudíž i organizačně velmi náročný koncert k poctě sv. Ludmily a ambiciózněji jsme pojali i všechny tři naše státní svátky v uplynulém semestru.

Když se za tím uplynulým pololetím ohlédnu, zhodnotil bych ho jako velmi intenzivní a dělné období. Člověku se vždy těžko hodnotí jeho vlastní práce, tu mají posuzovat jiní. Ale snad si mohu dovolit říci alespoň tolik, že jsme předsednictví i tady ve Věčném městě zvládli se ctí a že jsme jej dokázali náležitě využít k šíření dobrého jména naší země. A v neposlední řadě bych v této souvislosti rád ocenil také skvělou práci a zodpovědný přístup mých kolegů z velvyslanectví. Příprava i realizace těchto akcí znamenala pro nás všechny skutečně velkou zátěž a vyžadovala notnou dávku odolnosti a pevné nervy – a ten, kdo zná italskou realitu, dobře ví, o čem mluvím. A moji spolupracovníci se s tím vším dokázali vypořádat skutečně na výbornou a já jim chci za to i takto veřejně poděkovat.

Dovolte nyní vrátit se ještě k událostem uplynulého týdne. Předpokládám, že úmrtí emeritního papeže Benedikta bylo pro Vás spojeno i s řadou úkonů a úkolů. Můžete se podělit, co vše leželo na bedrech velvyslance?

Od chvíle, kdy Svatý otec v závěru poslední generální audience loňského roku vyzval k modlitbám za emeritního papeže, jsme tušili, že pozemská pouť Benedikta XVI. spěje ke konci. Byli jsme v těsném kontaktu s naším ústředím, především s prezidentskou kanceláří. Krátce po oficiálním zveřejnění smutné zprávy o úmrtí Benedikta jsme předávali kondolenční telegram pana prezidenta papeži Františkovi. Pak jsme čekali, až nám Vatikán sdělí termín pohřbu a také jaké bude jeho aranžmá. No a na tomto základě jsme potom s prezidentskou kanceláří a úřadem vlády ladili rozhodnutí ohledně složení naší státní delegace, a následně s naším, vatikánským i italským protokolem začali připravovat cestu pana premiéra a jeho doprovodu do Říma a posléze i zajišťovali hladký průběh návštěvy. Na tom jsme pak spolupracovali i s naším velvyslanectvím při Italské republice a také Papežskou kolejí Nepomucenum, která je naší velkou oporou po celou dobu mé mise u Svatého stolce. Bez vstřícnosti a obětavosti rektora koleje otce Romana Czudka a jeho týmu bychom tady řadu našich akcí vůbec nebyli schopni uskutečnit…

Jak jste vnímal atmosféru a průběh posledního rozloučení?

Pohřeb budu mít spojený s nečekaným chladem a mystickou mlhou, která to ráno Vatikán zahalila, s návštěvou našich státních a církevních představitelů, dojemným zpěvem bavorské hymny z úst poutníků z papežovy rodné země a provoláváním "Santo subito!", kterým – podobně jako na pohřbu Jana Pavla II. v roce 2005 – mnozí přítomní věřící dávali najevo jednak svou úctu tomuto velkému papeži a jednak své přání, aby byl brzy svatořečen.

Jak na Josepha Ratzingera vzpomínáte Vy osobně? Do úřadu jste nastoupil před téměř pěti lety, kdy už žil v klášteře Mater Ecclesiae. Měl jste možnost se s ním osobně setkat? Pokud ano, při jaké příležitosti?

Vzpomínám na něj jako na velkou osobnost, vynikajícího teologa, mimořádného myslitele a výrazného obránce starých dobrých hodnot západní civilizace. A zároveň na něj vzpomínám i jako na nesmírně pokorného a laskavého člověka, který mi byl blízký v tom, že měl stále ve svém srdci kraj, z něhož pocházel, a také proto, že rozuměl kulturním a duchovním tradicím naší země. Toto mi ostatně připomínal jeho dlouholetý osobní tajemník arcibiskup Georg Gänswein, když jsem minulý týden přišel se svou ženou do Svatopetrské baziliky vzdát zesnulému papeži úctu a pomodlit se za něj.

A jsem rád, že jsem měl možnost se s tímto vzácným člověkem také osobně setkat. Loni v březnu na počátku postní doby byli v Římě naši biskupové na týdenních duchovních cvičeních. Pan kardinál Dominik Duka se tady zdržel o den déle a večer před svým odjezdem šel papeže Benedikta navštívit do zmíněného kláštera ve Vatikánu. A mně se tak naskytla příležitost jej na toto setkání doprovodit, což byla pro mě opravdu vzácná a nezapomenutelná chvíle.

Poté, co dozvuky této události utichnou, co Vás letos ve službě čeká kromě zmiňované realizace (česko-vatikánské smlouvy)?

Z těch nejbližších připravovaných akcí bych zmínil slavnostní bohoslužbu, kterou plánujeme uspořádat se slovenským velvyslanectvím u příležitosti 30. výročí vzniku našich dvou států. A v polovině února budeme společně s naší kolejí Nepomucenum pořádat tradiční oslavu svatých Cyrila a Metoděje v bazilice svatého Klimenta. Avšak tím hlavním, co nás letos čeká, je již zmiňované zahájení jednání o nové smlouvě se Svatým stolcem.

Ještě mě napadá, že bych mohl využít tohoto rozhovoru na vlnách Proglasu i k tomu, abych dal ve známost, že Dikasterium Svatého stolce pro evangelizaci vyhlásilo mezinárodní soutěž o složení hymny pro Jubilejní rok 2025. Soutěž bude probíhat od poloviny ledna do poloviny března letošního roku. Tak pokud byste věděli o někom, kdo skládá hudbu, nebo se dokonce sami chtěli do této soutěže přihlásit, podívejte se na bližší informace na webových stránkách našeho velvyslanectví nebo na příslušných vatikánských stránkách a zkuste to.