V. Kodet: Lidé na konferenci přicházejí s touhou přiblížit se Pánu
S karmelitánem P. Vojtěchem Kodetem, jsme v živém studiu Proglasu na Katolické charismatické konferenci v Brně hovořili o letošním zvoleném tématu i o společenství lidí, kteří se na program na Výstavišti vydali.
Jak bývá zvykem na konferenci, zahájil jste její přednáškovou část. Zvolené téma se slovy Písma "Svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci" bylo z vašeho pohledu vybráno proč, proč ho vnímáte jako vhodné pro letošní ročník konference?
"Každý rok tomu výboru předchází období, kdy se modlíme a prosíme o světlo. Pak vždycky někdo přijde s návrhy. Když někdo přišel s tímto textem z listu Efezských o duchovní zbroji, shledali jsme, že je to docela přiměřené pro náš křesťanský život, a vyšlo to na letošní konferenci."
Podtitul vaší přednášky "Když docházejí síly" cílí na uvědomění si vlastní slabosti, ze které může vyvstávat potřeba nalézt duchovní zbroj?
"Je to naše všelidská zkušenost, že člověku mnohokrát v životě docházejí síly. Častokrát to Pán Bůh dopouští proto, abychom více u něho hledali jednak to, zda to, kam své síly dáváme, je správné, a dále abychom u něj čerpali sílu pro to, co od nás očekává."
Tohle téma se objevilo v liturgických čteních minulou neděli. Je to záměr nebo Boží režie?
"To nám Pán Bůh přihrál."
Zeptám se ještě, jak vnímáte toto společenství? Jak byste ho charakterizoval?
"Jsou to bratři a sestry ve víře, kteří touží prohloubit svůj život s Bohem, společně se modlit, něco se dozvědět a posunout se ve svém vnitřním životě."
Jak se s takovými lidmi pracuje?
"Velice dobře. Vždycky, když lidé přijdou lidé na nějakou akci, kde si musí zaplatit nebo zorganizovat dovolenou, je zřejmé, že mají zájem tam být a už to je motivuje. Jsou to prostě lidé, kteří chtějí. To je veliká věc a je to na nich také vidět - ta roztoužená srdce, ta touha něco prožít a více se Pánu přiblížit. Ta akce je jedinečná tím, že tu je program pro děti, který umožní účast rodičů na přednáškách. Navíc tu lidé mohou potkat své věřící přátele, čili je tu rozměr sociální i duchovní."
S jakým prožitkem by odsud podle vašeho přání měli lidé odcházet, případně jak to udržovat v běžném životě mimo konferenci, mimo tuto do určité míry uzavřenou skupinu?
"Myslím, že by stačilo, kdyby na tomto místě prožili radost z toho, že patří Bohu, a chtěli s ním žít svůj každodenní život, do kterého se vrátí."