V arcibiskupském kněžském semináři dává duchovní cvičení pro muže P. Vladimír Záleský
Chvíle ztišení uprostřed rušného světa, možnost hlouběji se zamyslet nad svou životní cestou a prohloubit svůj vztah s Bohem – to jsou tradiční prázdninová duchovní cvičení pro muže od 17 do 40 let. Pořádá je Arcibiskupský kněžský seminář v Olomouci a v těchto dnech je vede P. Vladimír Vojtěch Záleský z farnosti Žďár nad Sázavou-Klášter. O své myšlenky se podělil i s Proglasem.
Proč jste přijal pozvání vést exercicie a v čem Vám tato akce přijde smysluplná?
Já sám se snažím na exercicie pravidelně jezdit, takže vím, co to dává mně - jaké je to vždycky bohatství a nadechnutí. Takže jsem to vzal jako takovou výzvu. Samozřejmě, že jsem se na to připravoval dlouho, snažil jsem se předem za ty bratry modlit, i když jsem nevěděl, kolik jich bude, kdo se přihlásí. Ale je to výzva i pro mě, protože musím ty věci promýšlet a promodlit, utřídit hodnoty a myšlenky. A sám vím, že mě mnohokrát třeba něco postrčilo, pomohlo - nějaká myšlenka nebo doprovázení někoho. A tak když mě oslovil otec spirituál, chvíli jsem přemýšlel, váhal a pak jsem souhlasil a jsem moc rád, že jsem tady.
Jaká témata s účastníky duchovní obnovy otevíráte?
Vycházím hodně z Písma Svatého, hodně cituji proroky Jeremiáše, Izaiáše, Ezechiela. Samozřejmě evangelia - to je základ - a snažíme se na pozadí Božího slova vidět pravdivě svůj život, všechno to, co nás limituje, a navzdory tomu, co je křehké v našem životě, zažít, zakusit a uvěřit v Boží lásku. Potom vidět také svět kolem sebe. Svět, který je zraněný, který není ideální, ale zase je to svět vykoupený, objatý Boží dobrotou. A teď se snažíme z těch dvou výchozích bodů vidět své poslání. Co my s tím? Pán Ježíš povolal apoštoly, povolává i nás - v různých rolích: každé povolání je autentické, má svůj rukopis. A o tom přemýšlíme - o vanutí Ducha Božího: jak chodit po Božích cestách, jak být otevřený pro Ducha Svatého.
Můžete nastínit denní program vašeho společenství?
Přizpůsobil jsem se tomu, co je osvědčené, takže program je podobný tomu, co bylo v předchozích letech. Ráno máme nejprve mši svatou s ranními chvalami v 7 hodin, což je výborný start. Potom snídaně. Ještě snídáme společně s kněžími, kteří zde mají svoje vlastní duchovní cvičení. A potom máme dva bloky dopoledních přednášek, po nichž následuje taková osobní meditace, doba pro ztišení, kdy v sobě každý nechá doznít všechny podněty. Pak oběd a po něm je osobní volno, kdy jsem k dispozici pro rozhovory, svatou zpověď. A ti bratři, musím říct, jsou příkladní v tom, jak dodržují silentium a jsou dochvilní a jsou i horliví v tom přijít a pohovořit, otevřít svoje problémy, těžkosti a očekávání, nebo jít ke svaté zpovědi. Je vidět, že jsou tu na svém místě. Mám z toho velkou radost. Je nás tu jako apoštolů, takže je to i takové komorní.
Foto: Pixabay