Únorový komentář Pavla Jajtnera: Nepoučitelní? Nepoučitelní!

Nepoučitelní? Nepoučitelní!

Komentář týdne pro Radio Proglas, únor 2014. Pavel Jajtner.

Stalo se prvním přikázáním a pravidlem tržně-ekonomické žurnalistiky, motivované povýtce jen ziskem z  počtu prodaných výtisků, šířit především špatné zprávy. Ze stovek takových, které se na nás, ubohé figurky na šachovnici mocných, valí ze všech stran, jsem přesto nemohl některé vytěsnit.
Zvlášť děsivá je tato:

Stalo se prvním přikázáním a pravidlem tržně-ekonomické žurnalistiky, motivované povýtce jen ziskem z  počtu prodaných výtisků, šířit především špatné zprávy. Ze stovek takových, které se na nás, ubohé figurky na šachovnici mocných, valí ze všech stran, jsem přesto nemohl některé vytěsnit. Zvlášť děsivá je tato:

„Ekonomické rozdíly mezi lidmi vzrostly natolik, že 85 nejbohatších osob na světě má tolik majetku jako chudší polovina lidstva. Tuto informaci uvedla ve zprávě nevládní organizace Oxfam. Zpráva byla vydána před každoročním světovým hospodářským fórem ve švýcarském Davosu, které se konalo koncem ledna 2014...
Prohlubování nerovností je do značné míry způsobeno nedostatečnou kontrolou, nepřehlednými daňovými systémy a pravidly usnadňujícími daňové úniky. Hlavním viníkem je  mocenská finanční nebo politická oligarchie, která slouží svým zájmům. Bez přiměřených protiopatření bude ideál rovnosti příležitostí pouhým přeludem.“

To je tedy naše současnost. Je z tohoto neutěšeného stavu nějaké východisko? Vždyť stále platí - a v historicky dohledné době nepřestane platit -  že bohatí nedají a chudí nemohou ztratit nic, leda své okovy.

I tady nám k pochopení, čemu je třeba se vyhnout, abychom se vyvarovali nejhoršího, poslouží historie, učitelka života, které ovšem už téměř nikdo nepopřává sluchu. Až na vzácné výjimky, všechny krize a těžká období lidstva byly zaviněny neřešenými sociálními otázkami. Vzpoura chudých sedláků ve Vendée byla startovním výstřelem pro francouzskou revoluci. Revoluční bezvládí způsobilo nezměrné utrpení.

Bída a negramotnost sedláků na Rusi, násobená strastmi nesmyslné války vyvolala revoluci bolševickou, zaplacenou miliony zavražděných nevinných lidí, hladomorem, gulagy a bezprávím, které v menší a skrytější podobě přežívá dodnes.

Frustrace z nespravedlivého míru, inflace, hlad a chudoba, kterou prohlubovaly nelidské finanční odvody válečných reparací byly živnou půdou pro nacismus a hrůzy nejstrašlivější války v dosavadní historii lidstva. Ale na tom nebylo dost. následovaly konflikty v Koreji, Vietnamu, Alžírsku, Indii, Indonésii, Kambodži, velké části Afriky, dokonce i v Evropě na Balkáně ...

A tak bych mohl pokračovat. Kořenem zla, které se tak často maskovalo takzvanými „národními zájmy“, však byly téměř vždy otázky nemravného bohatství nemnohých na straně jedné a bezvýchodné chudoby a bídy ponížené většiny na straně druhé.

Nouzi o chudé, kteří dál chudnou a bohaté, kteří dál bezostyšně bohatnou, nemáme ani u nás. Stín Karla Marxe obchází dějinami dál a falešní proroci jsou už připraveni převzít velení. Někteří už dokonce figurují na žebříčcích popularity. Blíží se den, kdy znova zazní píšťala krysařova.

Ale jsou ještě děsivější scénáře: Musím hořce zaplakat, když kardinální otázkou novopečeného českého ministra pro lidská práva je adopce dětí homosexuálními páry... Jan Werich by řekl: „Vono není nic důležitějšího...“

Ve spravedlivém světě, o kterém jsme před čtvrtstoletím snili, mělo být přirozené a správné řešit skutečné, nikoli umělé problémy. Ignorováním nejdůležitějšího lidského práva, totiž práva na život desetitisíců nenarozených dětí se v této zemi z politiků nezabývá téměř nikdo. A navrátíme-li se k sociálním problémům, kdo se zabývá hrozivým demografickým vývojem, snižováním kvality vzdělání, nárůstem kriminality a vším ostatním, co přivedlo i mnohem mocnější říše a impéria k úpadku a zániku?

Jsme opravdu nepoučitelní? Říkám to nerad, ale prozatím shledávám, že v drtivé většině - jako národ - nepoučitelní - bohužel - jsme.

D.G.
Pavel Jajtner, 11. února 2014