Tradice západního mnišství naplňují trapisté v Čechách už deset let

Před třinácti lety objevila skupina mnichů zchátralý barokní statek. Stál na planině obklopené lesy nedaleko vesnice Dobrá Voda v západních Čechách. Od položení základního kamene uplynul rok a na svátek svatého Bernarda v roce 2002 zde mniši založili klášter Matky Boží v Novém Dvoře. Na převorství ho povýšil otec opat Dom Patrick Olive z mateřského Sept-Fons ležícího ve Francii. Při slavné mši složili mniši slib stability. Jak píše bratr Samuel na stránkách opatství, tímto se všichni zavázali, že zůstanou až do smrti v komunitě, do níž je Bůh povolal. Po mši zvolili přítomní nového převora, jímž se stal Dom Samuel. Loňského roku byla komunita povýšena na opatství.   
 
V Novém Dvoře teprve nedávno utichl stavební ruch. V klášteře žijí mniši podle řehole svatého Benedikta a podle cisterciácké tradice. To v sobě vyváženě pojí společný život a nezávislost, práci a modlitbu, chudobu, ticho a přísnou samotu, jež umožňuje směřovat k Bohu. Mniši také přijímají muže do noviciátu. „Je to opravdu klasický mnišský život. Samozřejmě v menší komunitě, než je ta, která byla v Sept Fons, kde žije osmdesát mnichů. Jedná se ale o stejný mnišský život jako jsme žili tam. Tak se snažíme žít i zde. Máme kostel a máme veškeré potřebné zázemí k tomu, abychom mohli tento život žít,“ řekl jeden z mnichů, otec Jiří. Řeholníci taktéž spolupracují s mateřským klášterem v Sept-Fons. „Jedná se spíš o vztah k mateřskému klášteru. K osobám, které v něm žijí, od kterých jsme ten náš mnišský život přijali, kteří nám stále pomáhají, abychom ho věrně žili. Tento vztah je stále intenzivní. S životem mnicha je to stejné jako s lidským životem. Je potřeba mít nějaký původ. Tedy mít jasné, pevné a zdravé kořeny. Je také nutno vědět, kam směřujeme. Mít nějaký cíl a naučit se rozlišovat, co k tomu cíli vede. A co od toho cíle vzdaluje. To vše tvoří mnišskou životní zkušenost, kterou nám předávají naši otcové v řeholním životě,“ sdělil otec Jiří.
 
Klášter Nový Dvůr se snaží uživit prací svých mnichů. To zahrnuje především ekologické zemědělství. Mniši chovají ovce, hospodaří v lese, jehož dřevním odpadem pak zásobují kotelnu a vyrábí hořčici. Svým životem tak plní heslo svatého Benedikta, zakladatele západního mnišství: „Ora et labora.“ „Kontemplativní klášter je místem boží chvály a modlitby celé církve. Sedmkrát za den přicházíme do kostela, scházíme se ke společné modlitbě božského oficia a právě zpěv žalmů je výrazem modlitby církve, ale také i naší osobní modlitby a modlitby celého lidstva. Stále stejná slova žalmů dostávají v ústech mnichů pokaždé nový význam, neboť je pozvedají k Bohu a přesahují obzory našeho malého srdce. Náš kontemplativní klášter je také místem osobní modlitby, modlitby přímluvné a zástupné a to vše je vědomě přijatá účast na působení Krista Spasitele,“ osvětlil  význam kontemplativního kláštera pro současnou církev otec Jiří.