Tady měl být fejeton o setkání v Riu

Papež František či napodobenina sochy Krista Vykupitele z písku na pláži - to by bylo přímo sousto pro takový fejeton. A co teprve náhodou odposlechnutá slova jednoho z hostů restaurace sedících v Brně na venkovní zahrádce, který - zjevně bez znalosti souvislostí - pronesl "teď bych chtěl být někde na Copacabaně." Dále něco o zemi, která dokáže vyprodukovat takový chaos, až to nikomu nevadí, kde se roztančí kardinálové a shromáždění představitelé politického života se pustí do skandování papežova jména. Jak se řečník rozohní a dojme, čímž by se stále v lehkém tónu, ale už zřetelně vážněji přešlo ke konstatování, že nešlo o žádnou selanku - zde se pěkně hodí papežovo pousmání, když naslouchal líčení obyvatel chudinské čtvrti, jak zdařile místní úřady vzaly zavděk prověřenými zkušenostmi carského Ruska a pana Potěmkina. Pro fejetonistu by to byl žádaný můstek pro zvednutí Františkovy výzvy k cestě k lidem na okraji, k vyjití ven, k opuštění izolace kostelů a far ...

Nejde to - zatímco by úvaha už nutně musela směřovat k nějakému závěru, nezůstalo by napsáno ani jedno slovo o reklamní aktivity dvou automobilek, jež navázaly na volbu malého vozu pro papežovu cestu Riem, o nedělním programu některých českých poutníků po vzoru našeho venkova - ze mše na fotbal, o tom, jak mladí lidé zdravili o svátku sv. Jáchyma a Anny své prarodiče na výzvu muže z generace těchto dědečků a babiček, o aplausu na dálku pro svolavatele setkání Benedikta XVI. - a co Barra do Piraí, Aparecida, zapomenutá, protože zabahněná Guaratiba? Tak si něco vyber a piš jen o tom, mohla by znít čtenářova rada. Ovšem, zkušený fejetonista by na zvoleném detailu rozehrál přímo symfonickou úvahu. Zpravodajský editor, který v uplynulých dvou týdnech skládal jednotlivé dílky tohoto nezapomenutelného puzzle, se na to necítí ... Snad příště tady bude fejeton o setkání v Krakově. 

Filip Breindl