Spíš než optimistou má být křesťan člověkem naděje
Jako pro všechny hudebníky, znamená současná celostátní karanténa velký zásah do života i známého písničkáře, kytaristy a zpěváka Pavla Helana.
Přes zrušené koncerty však nezahálí. Spatřit jste ho mohli jako hudební doprovod některých nedělních mší, vysílaných nedávno Českou televizí. A nezapomíná ani na tvorbu: „Tato doba ticha mě může posunout k tomu, abych dělal lepší muziku.“
Jaké pro vás bylo hrát na kytaru při sváteční bohoslužbě v přímém televizním přenosu z Prahy? Navíc s rouškou a před prázdným kostelem?
Zážitek je to obrovský. Kdyby mi někdo před rokem řekl, že budu v přímém přenosu doprovázet mši a navíc budu hrát Ebenovo ordinárium na kytaru... Méně vzrušující, ale zato legrační, byl pak můj boj s padající rouškou, kterou jsem si nemohl nasadit zpět, protože ve skladbě na to nebyly žádné dostatečně dlouhé pauzy.
Jak jste prožil uplynulé dva týdny celostátní karantény?
Byly současně klidné i plné vzrušení – to díky tomu, že jsem v nich napsal novou píseň, kterou právě teď dokončuji. A ta klidná část posledních dnů spočívá v tom, že jsem zkrátka doma a zrovna například žehlím a piju čaj.
Až budete jednou svým dětem vyprávět, čím jsme procházeli v roce 2020, jaký obraz vám dozajista nevymizí z paměti?
Určitě papež František, jak jde přes prázdné Svatopetrské náměstí. A pak jim určitě ukážu fotku, jak tatínek zpívá v roušce (smích).
Umělci v těchto dnech hodně využívají sociální sítě a různé streamy, vystupují na nich, čtou na pokračování. Jak se snažíte být nablízku svým fanouškům vy?
Také se snažím, například zveřejněním zmíněné nové písně. A vidíte, teď jste mi dal zajímavý tip s tou četbou na pokračování – že bych četl fanouškům pohádky na dobrou noc? To je výborný nápad, děkuju (smích).
Jak těžké je pro vás přijít o možnost koncertování – jak z lidské, tak finanční stránky?
Z finančního hlediska je to velmi tvrdé, mé příjmy teď spadly téměř na nulu. Modlím se a prosím Boha, ať dokážu tuto dobu dobře využít jiným způsobem. Oprášil jsem například staré klavírní noty a začal jsem cvičit Beethovenovy sonáty. Tato doba ticha mě může posunout k tomu, abych dělal lepší muziku. Beru to jako určitý workshop v tichu, kdy můžu na sobě pracovat a zlepšovat se. Jinak doufám, že toto období už brzy skončí, koncertování mi samozřejmě ohromně chybí.
Vedle umělců jsou na sociálních sítích aktivní i církevní představitelé. Koho z nich sledujete vy, kdo je vaší duchovní oporou?
Sleduji papeže Františka, zrovna včera jsem viděl jeho perfektní video o tom, že se máme dívat na kříž jako projev té největší lásky a oběti. Právě to v současnosti nejvíce „pulzuje“, protože jsou lidé, kteří takové obrovské oběti přinášejí a jdou s nasazením přímo do boje. Myslím tím hlavně naše doktory a zdravotní sestry. Jsem rád, že máme takového šikovného papeže, mám z něj radost.
Jak podle vás neztrácet optimismus?
Myslím, že optimismus sám o sobě nestačí. Optimismus je jen lidský přístup, představa, že všechno dobře dopadne. Jenže ono všechno dobře nedopadne, podívejte se třeba na Itálii. Daleko lepší než rozdělovat se na optimisty, pesimisty a realisty, je myslet na naději, která je v Bohu. Tuto naději křesťan má a může ji rozdávat. Na to se snažím soustředit. Říkám: „Bože, jestli po mně něco teď chceš, já to udělám. Nabízím se ti.“ V tom vzniká radost a naděje. Lékaři, kteří slouží nemocným, do toho nejdou s optimismem, ale s nadějí, že to, co dělají, má smysl. Tak to vidím soukromě já.
Brzy tedy vyjde klip k nové písni, kterou jste složil?
Ano, natočila ho moje milá a v tom klipu chodím po lese, právě se stříhá a vylaďuje. Doufám, že ho dnes večer zveřejníme, a když ne, tak zítra. Prosím posluchače Proglasu, aby se podívali na Youtube. Klip dám také na Instagram, jakmile bude hotový.