Slavnost Missa chrismatis v brněnské katedrále patřila kněžím
Na Zelený čtvrtek ráno 21. 4. 2011 bylo možné na brněnském nádraží spatřit neobvyklé skupinky – faráři a za nimi hlouček dětí i starších. Všichni měli stejný směr, kráčeli ke katedrále svatých Petra a Pavla. Zde biskup Vojtěch Cikrle předsedal eucharistickému shromáždění Missa chrismatis, při níž duchovní obnovují své závazky vyplývající se svátosti svěcení. Součástí mše bylo také svěcení nových olejů: olej křtěnců, křižmo a olej nemocných.
Prostranství okolo Petrova bylo tři čtvrtě hodiny pře devátou, kdy slavnost měla začít, již plné. Všude stála zaparkovaná auta a stále přijížděla nová, ze kterých vystupovali další a další kněží či jáhnové. V hloučcích postávají duchovní celé brněnské diecéze, smějí se a zdraví nově příchozí. „V celém Brně je Petrov jediný, kde je dopoledne sloužena mše. Vždyť jsou totiž všichni faráři tady!“ kroutí hlavou slečna stojící vedle mě. Pravdu tak docela nemá – i přestože jich bylo na bohoslužbě přítomno asi 250, někteří se nemohli mše zúčastnit. Postupně se všichni začnou trousit do katedrály, zvony ohlašují brzký začátek mše.
Varhaník Petr Kolař začne preludovat a do chrámu vstupují duchovní. Lidé jim již tradičně tvoří uličku. Nejdříve prochází nejmladší ministranti, poté starší, teď jsou na řadě kněží a nakonec žehná věřícím biskup Vojtěch Cikrle. Ten při kázání mluví především ke svým kněžským bratřím – „vždyť je to náš den!“. Během své řeči také zdůrazní hlavní úkol každého faráře: „Máme poslání pokračovat v tom, co začal Ježíš Kristus. I přestože se nám někdy zdá, že jiný by byl pro tento úkol vhodnější, důležité je, že si Bůh vyvolil nás. Tím, že Jeho volání přijmeme, vydáme se na cestu něčeho velkého. Je to cesta na kříž. A teprve člověk, který svůj úděl přijme naplno, tak ten ví, že je to cesta k vítězství.“
Katedrála sv. Petra a Pavla je plná k prasknutí. Venku postává ještě mnoho věřících, kteří se nevešli dovnitř. Přítomni jsou především mladí a starší, protože ve čtvrtek dopoledne je většina lidí v práci. Ne však všichni: „Vzali jsme si dovolenou a jsme tu s celou rodinou. Vždy jsme měli možnost prožívat velikonoční svátky v nějakém společenství a čtvrtkem to vždy začínalo,“ vysvětluje za svoji rodinu tatínek z Jihlavy, proč navštívili tuto slavnost. Mnoho lidí zde přijelo podpořit kněžího ze své farnosti. Pastor Vladislav Záleský ze žďárské farnosti mi představuje malého ministranta, který se přijel na svého faráře podívat až z Vysočiny.
Po konci mše je během chvíle malé náměstí okolo Petrova opět zaplněné lidmi. Člověk také může zaslechnout zmínku o počasí, které se dnes opravdu vydařilo. Však jsou také letos Velikonoční svátky téměř v nejpozdější termín, jaký je možný. Kněží nyní postávají ve skupinách s věřícími a diskutují. Na otázku, co pro ně toto každoroční setkání s biskupem a následné obnovení kněžských slibů znamená, každý odpoví jinak. „Je to pro mě taková kontrolka, jestli jdu správně, a jak to se mnou vypadá,“ prozradil pastor Leo Zerhau, který má duchovně na starosti pacienty v brněnských nemocnicích. „Určitě to je velký svátek pro kněze, který s nimi i my jáhni a věřící můžeme slavit. Tady si člověk pořádně uvědomí, že kdyby nebyli kněží, tak farnosti jsou prázdné a nebyla by tu žádná naděje,“ míní jáhen Miroslav Prajka z farnosti Lanžhot u Břeclavi. Dlouho se se mnou ale ve vykládání nezdrží. Kam spěcháte, ptám se. „Na chlebíčky! Jsou támhle před farou,“ usmívá se a mizí v davu lidí, kde téměř každý druhý má kolárek.