Salesián Ženíšek o zesnulém spolubratru: Jaroslav Mikeš překvapoval dary, byl u zrodu mého povolání

Následovníky svatého Dona Boska potkal Jaroslav Mikeš na stavbě pražského metra, kde pracoval i s kněžími bez takzvaného státního souhlasu. Při zaměstnání v Metrostavu začal studovat a kněžské svěcení přijal roku 1985. Na jednom ze svých prvních působišť, v Novém Hrádku, založil salesiánský aspirantát a dorostu se věnoval i po pádu komunismu, v Sebranicích u Litomyšle. 

V poslední dekádě života se dobrovolnicky nasazoval pro misie, a to především v tandemu s Jaroslavem Vracovským, který v současné době slouží v Mongolsku.

"Otce Jaroslava Mikeše jsem znal od svých mladých let, celkem asi 30. Kromě toho, že stál u zrodu mého povolání, tak mne překvapovaly jeho dary, kterými dokázal oslovit nejen mladé lidi. Ačkoli neuměl žádný jazyk, přesto se hlavně v posledních letech stal jednou z hlavních misijních postav u salesiánů v Česku. Obdivoval jsem nejen to, že byl schopen se domluvit, ale i vnímat to, jak salesiáni v různých zemích působí. To byl velký dar. Také uměl vytvořit osobní vztah k člověku a být mu nablízku," svěřil posluchačům Proglasu ve vzpomínce Pavel Gambi Ženíšek z misijního týmu kongregace v Římě. Poslechněte si, jak vnímal obavy spolubratra:  

S P. Jaroslavem Mikešem se lidé naposledy rozloučí v sobotu 6. srpna ve 14 hodin v kostele sv. Vavřince v Ronově nad Doubravou. Po mši svaté bude tělo zesnulého uloženo do rodinného hrobu na hřbitově u kostela sv. Martina v Kněžicích.