Relikvie jsou především symbolem
Do německého Trevíru v těchto týdnech směřují zástupy poutníků. Až do 13.května tu je vystaveno Svaté roucho, tunika, kterou podle tradice nosil Ježíš. Čím může pouť za relikviemi oslovit lidi dnešní doby, nad tím se ve svém komentáři zamýšlí historik Petr Kubín, vyučující na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Komentář vysíláme v sobotu 21. dubna 2012 v 7.30 a 18.05, v neděli v 1.45 a v pondělí v 10 hodin.
Relikvie, to znamená ostatky svatých, hrály v církevním životě v minulosti obrovskou roli, a to od konce antiky až do století osmnáctého. Po nástupu osvícenství jejich význam poněkud upadl. Ve středověku můžeme hovořit o jakési fascinaci relikviemi, protože nahrazovaly nebo doplňovaly svátosti. Mělo se za to, že v relikviích jsou světci přítomni. Že žijí několikanásobným životem. Jednak jejich duše hledí v nebi na Hospodina, a jednak je ten který světec přítomen v každé své kostičce. Takže se projevovala velká touha po tom, vlastnit nějakou relikvii, neboť prostřednictvím těchto relikvií lidé získávali znovu zdraví a získávali přímluvce, který jim byl na dosah. Takto se vytvářelo společenství církve bojující a církve vítězné.
V dnešní době je význam relikvií spíše symbolický. To znamená, že teologie opustila koncept, že by přímo v jednotlivých kostech byl světec přítomen, ale je to spíše jakási připomínka ideálů, které ten světec nosil, a proto se i dnes k relikviím putuje. Také existují relikvie mariánské a relikvie Páně, jež se nacházejí na různých místech Evropy. Mezi ně můžeme počítat dřevo kříže, a také v tomto roce vystavované Svaté roucho v Trevíru, které údajně měl mít Ježíš při své cestě na Golgotu, a které měl dostat jeden z vojáků, když Krista svlékali před ukřižováním. Faktem je, že historii roucha lze sledovat maximálně do 12.století, čili o jeho pravosti si nemůžeme dělat žádné iluze.
Přesto funguje jako velký symbol. Jako nástroj, který vede křesťany k ústřednímu tajemství víry, to znamená ke Spasiteli. Pouť má oživit víru. Je také určitým společenským setkáním křesťanů, kteří přicházejí uctít předmět, po staletí připomínaný jako roucho Ježíšovo. Už příliš nezáleží na tom, jestli je to roucho pravé nebo není. To je otázka jen pro historiky. Z hlediska náboženského připomíná Svaté roucho Kristovy pašije. Takže v tomto smyslu je můžeme chápat jako předmět hodný náboženské úcty, jakousi připomínku či symbol, ale těžko bychom mohli tomuto předmětu projevovat úctu způsobem, jakým to dělali lidé ve středověku nebo v barokní období. Takhle to v dnešní době můžeme chápat.
Petr Kubín
