Teologie po Osvětimi - jak odpovídá na otázku, kde byl Bůh?

"Osvětimská zkušenost znamenala pro křesťanskou teologii zásadní otřes v tom smyslu, že ji konfrontovala s tím, že byla zapletena do procesu, který k této hrůzné zkušenosti také vedl," říká profesorka Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy s připomínkou, že od počátků církve docházelo k negativnímu vyobrazování Židů. "Byli zobrazováni jako ti, kteří ztratili úplně všechno a my jsme převzali to vzácné, co oni měli, jako Písmo nebo vyvolení. Tohle není ani v Bibli ani v té lepší části křesťanské tradice, ale bohužel do širokého křesťanského povědomí tyto představy často vpluly a ovlivnily křesťanský antijudaismus a pak i antisemitismus," uvedla Ivana Noble s tím, že zkušenost holokaustu vedla například k příspěvku k židovství formulovaném v deklaraci druhého vatikánského koncilu Nostra aetate a v pokoncilní liturgii se změnila formulace velkopáteční přímluvy za Židy. Teologie se také vrátila k Ježíšově židovství i k tomu, že vyvolení izraelského národa trvá navěky.

Před teology po Osvětimi vyvstala také otázka, jak Bůh vstupuje do dění velkého zla páchaného člověkem. Podle Ivany Noble vyhlazovací tábory konfrontovaly křesťanský myšlenkový svět s tím, že dosud tyto otázky řešil mnohdy zjednodušeně a zlo bagatelizoval. "Křesťanská teologie se musí vyvázat z toho, aby dávala lidem rady, jaké dávali Jobovi jeho přátelé, že to přece nemůže být tak nebo že to je zasloužený trest," řekla teoložka. Podle ní se změnil i postoj k agnosticismu a ateismu. "Teologie byla mnohem víc konfrontována s nutností je chápat ne jako odvrácení se od Boha, ale jako určitý výsledek lidské zkušenosti, kdy člověk, pokud mu není dána opravdu výjimečná milost, může do této pozice dojít jako do autentické," podotkla k tomu Ivana Noble.

K samotným otázkám po přítomnosti Boha v Osvětimi připomíná teologický koncept Jürgena Moltmanna, podle něhož Bůh jako ukřižovaný stál na straně obětí. Johann Baptist Metz zase o holokaustu hovoří jako o jedné z událostí takzvané nebezpečné paměti, která vede k podvracení našich původních představ, ale zároveň ke zrodu nových myšlenek. "On takto vykládá i Ježíšovu smrt a vzkříšení i další momenty dějin nebezpečné paměti v dějinách, ke kterým se musíme vracet," sděluje Ivana Noble. "Podle Metze musí teologie s těmito zkušenostmi jít dál. Teology to nutí k tomu, aby do teologie znovu vraceli nejen mystické záležitosti, ale i politickou zkušenost," dodala Noble a připomněla ještě náboženskou filosofii Paula Ricoeura, podle níž lze překročit hranici beznaděje, protože s úplnou beznadějí se nedá žít.

"Bůh není Bohem násilí a pokud jsme křesťanské texty četli tímto způsobem, četli jsme je špatně," komentuje teoložka závěrečnou myšlenku, že osvětimská zkušenost také přispěla ke zneplatnění teze o možném ospravedlnění násilí Boží vůlí. "Myslím, že ten náboženský i etický apel stále trvá. Není to tak, že jsme měli nějaký problém a v tuto chvíli jsme ho vyřešili. Je to i naše morální povinnost, abychom onu nebezpečnou paměť od sebe neodvrhli, ale abychom se od ní snažili trvale poučovat," uzavřela Ivana Noble.

Celý rozhovor vysíláme v pořadu Všimli jsme si s premiérou v pátek 27. ledna 2017 od 16 hodin (repríza v sobotu v 11.05).