Poutní místa Evropy: Lurdy

„Poprvé jsem přišla k jeskyni ve čtvrtek 11. února 1858. šla jsem sbírat dříví na otop s dalšími dvěma děvčaty. Když jsme přišli ke mlýny Savy, navrhla jsem děvčatům, abychom se šly podívat na soutok mlýnského náhonu s řekou Gave. Souhlasila. Šli jsme podél náhonu až k jeskyni Massabielle… Byla jsem před jeskyní a chtěla jsem se zout, abych mohla přebrodit vodu, když jsem slyšela cosi jako poryv větru. Rozhlédla jsem se po louce, ale stromy se nehýbaly. Pak jsem ten zvuk slyšela znova. Pozvedla jsem hlavu a uviděla jsem bíle oblečenou dámu s modrou stuhou přes šaty a se žlutými růžemi na nohou. Měly stejnou barvu jako řetízek jejího růžence; perly na růženci byly bílé…“ – těmito slovy popsala Bernadetta Soubirousová z městečka Lourdes své první setkání s „dámou“, která se jí později představila jako Neposkvrněné početí – v místním dialektu „Que soy era Immaculada counceptiou“.

Čtyři roky nato (18. 1. 1862) prohlásil biskup z Tarbes: „Na základě dobrozdání komise složené z moudrých, vzdělaných a zkušených kněží svatého života, kteří dotyčné dítě vyslechli, prozkoumali fakta, vše zvážili a podrobili kritice, a po konzultacích s odborníky na přírodní vědy musíme konstatovat, že tato zjevení mají nadpřirozený a božský původ, tudíž že Bernadetta skutečně viděla Nejsvětější Pannu. Naše prohlášení se zakládá nejen na Bernadettiných svědectvích, ale zvláště na faktech, která se udála a která mohla nastat jen díky přímému Božímu zásahu.“ Dnes patří Lourdes k největším poutním místům. Své místo zde mají především nemocní – řada z nich našla uzdravení v prameni, který vytryskl na místě zjevení. Bezpočet dalších zde nachází zdraví duše, smíření se svým trápením, přijetí a společenství modlitby.

V letošním roce si připomínáme lourdské jubileum – 150 let od zjevení Panny Marie. Na pouť do Lourdes se vydává i Benedikt XVI., a to ve dnech 13.–15. září. S českými poutníky putuje jako zvláštní zpravodajka Jana Beránková.

(Zdeněk Drštka)