Před 70 lety nacisté popravili tři pravoslavné duchovní

Přibližně dvacet vysokoškoláků se dnes ráno účastnilo liturgie v pražském chrámu svatého Archanděla Michaela. „Program byl zatím volnější. Je to ovlivněné tím, že pro středoškoláky už začala škola. Takže se sem sjeli pouze vysokoškoláci a to převážně z Moravy a také ze západu Čech. Menší počet účastníků je také dán tím, že na Moravě paralelně probíhají slavnosti v rodišti vladyky Gorazda,“ popsal průběh akce její pořadatel otec Metoděj Kout. Večer je na programu přednáška o díle a odkazu popravených. „Památka svatých mučedníků, kteří zemřeli v období heydrichiády, je pro nás velkým vzorem. Vladyka Gorazd nezemřel sám, byli tam i další kněží, kteří pomáhali parašutistům. Je to pro nás světlý příklad toho, jak pravoslavná církev držela se státem a zdůrazňovala státnost v zemi,“ přiblížil význam připomínky otec Kout. 

Biskupa Gorazda, faráře Václava Čikla a staršího pravoslavné církve Jana Sonnevenda zastřelili Němci poté, co poskytli úkryt parašutistům skupiny Anthropoid Jozefu Gabčíkovi, Janu Kubišovi a dalším výsadkářům. Okupanti poté pravoslavnou církev rozpustili a chrám uzavřeli. Biskupa Gorazda prohlásila svatým česká pravoslavná církev v roce 1987.

Atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha provedli parašutisté 27. května 1942. O výběru vojáků pro tajné akce hovoří brigádní generál Jaroslav Klemeš, který je jedním ze dvou žijících parašutistů, jež na české území během války seskočili: „Chtěli jsme se hlásit k letcům. Pak se ale naskytla příležitost udělat výsadek v okupované vlasti. Britové nám na rovinu řekli, že je to nebezpečná práce, že to nemusíme dělat. Neměli jsme nárok nechat se zajmout. Oni nám nalili čistého vína a záleželo na nás, jestli řekneme ano nebo ne.“

Okamžitě po atentátu vyhlásili Němci v Protektorátu stanné právo a začaly masové popravy. Výsadkáři, nejen Gabčík a Kubiš, se na základě kontaktů domácího odboje již ve dnech po atentátu ukryli v pravoslavném chrámu v Resslově ulici. Skrývali se přes tři týdny, nakonec je ale zradil jeden z nich – Karel Čurda. Po těžkém boji a marné snaze parašutistů prokopat se do blízké kanalizace zahynulo, na následky zranění nebo vlastní rukou, sedm parašutistů. Nacistický teror vyvrcholil v červnu 1942 vyhlazením Lidic a Ležáků. Za druhého stanného práva, které skončilo 3. července 1942, zahynulo přes tři tisíce lidí.