Pražský rabín: Neříkejme chanuce "židovské Vánoce"
Židé na celém světě postupně zažíhají světla na osmiramenném svíci, hlavním symbolem svátku chanuka, při kterém si připomínají zázrak z makabejských dob: poté, co Izraelité obnovovali chrám po znesvěcení nepřátelskými vojsky, hořely lampy přes nedostatek oleje osm dní. O slavení jsme hovořili s rabínem pražské židovské obce Moše Kollerem.
Osmiramenný svícen podle něj v duchovní úrovni vyjadřuje obnovu víry a skutečnost, že zasvěcením chrámu Židé přemohli helénskou kulturu, jež se k nim chovala nepřátelsky. Podle rabína Kollera to vytváří určitý paradox současnosti, kdy většina Židů žije v západních demokratických státech, jejichž zřízení - narozdíl od jiných režimů k vyznavačům judaismu tolerantní - je dědictvím právě také helénské kultury. Rozsvěcení svíček provázejí žehnací modlitby.
"Čím ten svátek má být významný, je právě prezentace vnějšímu světu, oproti jiným svátkům, které jsou často obráceny dovnitř židovského společenství," 
vysvětluje rabín akce určené široké veřejnosti, které chanuku u nás provázejí. Na pražském Palachově náměstí se osobnosti společenského života účastní rozsvěcení velkého svícnu, konají se koncerty a další vystoupení umělců zaměřených na židovskou kulturu.
K chanuce patří hra s takzvaným drejdlem, čtyřhrannou káčou s hebrejskými písmeny, vítězové získávají opravdové nebo čokoládové mince. Skutečnost, že zejména děti dostávají při chanuce dárky, nemůže podle rabína Kollera vést k označování svátku jako "židovských Vánoc", byť tomu zpravidla nahrává i kalendářní blízkost - chanuka se slaví od 25. dne měsíce kislev v židovském kalendáři, což odpovídá období od konce listopadu do konce prosince. "Zrovna tento rok naprosto jasně se ukazuje, že to s Vánoci nemá nic společného," poukazuje rabín Koller na letošní začátek chanuky v prvním adventním týdnu. "Ten svátek je o něčem jiném a týká se něčeho jiného," uzavírá.
