Požár katedrály zasáhl všechny Francouze, popisuje z Paříže P. Mohelník

Za jakých okolností vás zpráva o požáru zastihla a jaká byla vaše prvotní reakce?

Seděl jsem u stolu a něco studoval, když odněkud ta zpráva vyběhla. Pustil jsem si živé vysílání francouzské televize. Ze začátku se zdálo, že jde o menší požár u té střední věžičky na křížení lodí katedrály, ale oheň se velmi rychle rozšířil a bylo jasné, že ta událost nabírá na obrovských rozměrech.

Jak vnímáte reakci Francouzů na tuto událost? O čem podle vás vypovídá v jejich vztahu k Notre-Dame?

Co pokládám za svým způsobem hezké, navzdory tragice celé události, že všichni představitelé státu, města, veřejné správy vyjadřují sounáležitost nejen s katedrálou jako takovou, symbolem celé Francie a dějin a nejnavštěvovanější památkou, ale i s katolickou církví. Opakovaně zaznělo, jak jsou si vědomi toho, že jsme na začátku Svatého týdne a jak se požár katedrály dotýká katolíků, Paříže a celé Francie.

Francie má pověst země, která dbá na vyjadřování laického, sekulárního charakteru státu. Nejsou v tomto smyslu uvedené výroky přece jen překvapivé, stojící mimo rámec běžného vyjadřování veřejně činných osob ve Francii?

Nemyslím si, že by to bylo v rozporu s francouzskou laicitou. Katedrála patří státu a je svěřena katolické církvi k užívání. Ta symbióza myslím probíhala velmi dobře. I tím, jaká je sounáležitost s kulturním dědictvím a významem katedrály pro francouzský národ, historii, je podle mě zcela přirozené, že se všichni Francouzi cítí být zasaženi tou katastrofou.

Zaznamenal jste nějakou zajímavou reakci zevnitř francouzské církve?

Samozřejmě hovořili pařížský arcibiskup Michel Aupetit i rektor katedrály Patrick Chauvet a pochopitelně tu událost komentují tak, že se jich velmi dotýká. Objevila se velká úleva v okamžiku, kdy se ukázalo, že požár je pod kontrolou a zachrání se samotná stavba katedrály. To předtím nebylo vůbec jisté, požár se v jednu chvíli rozšířil i do severní věže a hrozilo, že se může celá katedrála zhroutit a skutečně spadnout. Jakmile se ukázalo, že katedrála je zachráněna alespoň co se týče základní stavby, dostavilo se určité ulehčení.

Co bylo hezké, že okamžitě se lidé shromažďovali kolem katedrály a nejen, že se dívali na požár, ale přímo se na okolních prostranstvích společně modlili, nahlas a veřejně. Vytvořila se tak spontánní jednota duchovní podpory pro ty, kdo bojovali o záchranu katedrály.

Jak důsledky požáru poznamenají nejbližší dny Svatého týdne a Velikonoc v Paříži?

Nejbližší událostí je mše se svěcením olejů, která se zde koná ve středu Svatého týdne večer. Chystal jsem se tam také a od kněží, kteří mě zvali, jsem slyšel, že jde o velký svátek, při kterém se kněží v předvečer Zeleného čtvrtku sejdou se svým biskupem a poté po mši svaté ještě setrvají u stolu. Říkali, že se tam schází až 400 kněží. Je jasné, že v katedrále teď nemůže probíhat žádná liturgie a hledají se náhradní kostely, mluví se o chrámu svatého Sulpice. Kostelů je v Paříži hodně, takže místo pro slavení velikonoční liturgie se najde, ale už to nebude to slavnostní setkávání v srdci pařížské diecéze, v Notre-Dame s naprosto jedinečnou a neopakovatelnou atmosférou.