Poučení z Castrova příběhu - terorem spravedlivý řád nevybudujete
Zesnulý Fidel Castro "zosobňoval kubánskou revoluci ve všech nadějích, která vyvolala, i ve všech zklamáních, která přinesla," prohlásil francouzský prezident Francois Hollande. Příběh komunistického vůdce je velmi poučný i proto, že řadu lidí neopouští pocit, že cesta ke spravedlivějšímu uspořádání společnosti může vést přes cílené zásahy do občanských svobod.
Bláhovost takové vize naznačuje právě příběh Fidela Castra a jeho Kuby - pokud měl účel světit prostředky, přineslo nasazení revolučního teroru jen málo k naplnění vize o spravedlivém uspořádání společnosti. I když byl Castro zřejmě autentičtějším komunistou než různé vychytralé postavy naší historie, výsledek to přineslo dost podobný - ekonomický rozvrat, zoufalou životní úroveň, vytvoření společenské třídy vyvolených, šikanu, útlak, všeobecnou lež a řádění tajné policie. Lid, v jehož jménu se tohle všechno dělo, velmi rychle zůstal na okraji a vůdce brzy ztratil kontakt s realitou. Navíc se stal - méně než třeba naši komunisté, ale přece - figurkou ve velmocenských hrátkách sovětského impéria, jemuž odkýval například okupaci Československa v srpnu 1968.
Spravedlnost prostě nemůže být výslednicí dílčích nespravedlností. Diktatura ideologie, která teror pojmenovává jako jeden ze svých legitimních prostředků, nikdy nebude vyjádřením moci lidu. Nesvobodou nelze bojovat za svobodu. Castro v roce 1985 prohlásil: "Nikdy jsem neviděl rozpor mezi idejemi, které zastávám, a idejemi onoho symbolu, oné mimořádné postavy (Ježíše Krista)." Řekl to v době, kdy vyznavače oné mimořádné postavy, tedy kubánské křesťany významně pronásledoval. S představou, že je především politickým revolucionářem, se Kristus potýkal už za svého pozemského života a mnohokrát tak byl interpretován i později, leckdy i uvnitř církve. Daleko naléhavěji ale volal po revoluci v srdcích lidí, jejíž dokončení by samo bránilo použít prostředky zla ve jménu údajně světlého cíle. Ostatně Fidel Castro se právě odebral k instanci, která jeho kubánské dobrodružství oněmi idejemi poměří definitivně, neodvolatelně, ale s milosrdenstvím.
Filip Breindl
