Po stopách politických vězňů a Akce K

Naučná stezka se nachází v okolí Památníku Vojna, u Lešetic poblíž Příbrami. Proč vznikla?

Tato stezka je takovou vzpomínkou na politické vězně, kteří byli za komunismu nuceni pracovat v lágru Vojna. Mnoho prezentovaných příběhů v rámci této naučné stezky má spojení se Svatou Horou. Jeden z těchto vězňů například třeba nevěřil, že je na svobodě, myslel si, že bude odvezen ještě do jiného tábora. Po propuštění pak šel hned na Svatou Horu poděkovat Panně Marii, že to všechno přežil. Tím chceme lidem ukázat, že víra těmto lidem pomohla přežít těžké období a těžkou práci.

Kolik osobností celkem na výstavě představíte?

Pro výstavu jsme jich zvolili 15. Někteří se řeholníky stali, jiní naopak kvůli praktikám režimu úplně změnili životní dráhu. Chceme však ukázat sílu víry, kdy tito lidé dokázali dále pracovat a třeba i v utajení pomáhali vychovávat další řeholníky. Tento příklad nám slouží i dnes uvědomovat si, co vše museli pro svou víru vytrpět.

Jak složité je získat pro takovou výstavu materiály a podklady?

Spolupracovali jsme se Svatou Horou, která vydává stejnojmenný časopis, kde byly uveřejněny rozhovory či životopisy těchto řeholníků. Dále jsme spolupracovali se slovenským redemptoristou Danielem Atanázem Mandzákem, který se věnuje tomuto tématu perzekuce za komunismu, pak jsme také využili příběhy z databáze Paměti národa, jež se váží k tématu výstavy.

Jak se kvůli zásahu StB změnily životní osudy představovaných osobností?

Paleta je pestrá, někteří se řeholníky ani nestali, například Jiří Slavík byl nakonec starostou Stochova u Kladna. I na něj ale dolehla perzekuce, kdy byl nucen opustit své povolání a po roce 1968 pracoval jako topič. Někdo se konce komunismu ani nedožil, jak již dnes blahoslavený Metoděj Dominik Trčka, který na následky pobytu v korekci zemřel. Někteří z uvězněných se setkali s dalšími politiky jako Gustáv Husák, například Ján Ivan Mastiliak s ním sdílel s ním celu. V dalším příběhu se dozvíme, jak těžké bylo přijmout svěcení na kněze. Vše probíhalo v tajnosti, ani rodiče daných řeholníků často nevěděli, že jejich synové jsou již kněží. I takové příběhy chceme prezentovat.

Kolik interaktivních částí výstavy připravujete?

Výstava je klasického formátu s panely, zároveň jsme ale chtěli nějak aktivně zapojit návštěvníky. Proto jsme vytvořili prostor o rozměrech skutečné samotky v Leopoldově. V ní si každý může pustit asi čtyři nahrávky týkající se daných řeholníků, případně zamyšlení nad onou dobou a akcí K. Součástí je i kukátko, přes které se díváte do skutečné korekce v Leopoldově na Slovensku.

Zmíněné nahrávky jste použili z Paměti národa, nebo jste je pořídili sami?

Přímé výpovědi pamětníků máme z Paměti národa. Dále jsou to nahrávky od současných řeholníků-redemptoristů, jak vnímají toto období nebo jak vzpomínají na některé z oněch řeholníků, které osobně znali.

Bude výstava trvale umístěna na Svaté Hoře nebo bude i cestovat?

Letos bychom byli rádi, aby zůstala na Svaté Hoře co nejdéle, až do konce října. Do budoucna bychom téma perzekuce řeholníků rádi prezentovali i v Německu, máme spolupráci například s Bavorskem. Rádi bychom se také účastnili Katolických dnů ve Stuttgartu v roce 2022.

Jaké povědomí o těchto věcech panuje v české společnosti a v domácí katolické církvi?

Stezkou, výstavou a během pro republiku v okolí památníku Vojna chceme lidem přiblížit příběhy konkrétních lidí, kteří mnohdy museli pro víru velmi trpět. Myslíme si, že nám pomohou si uvědomit, co ti lidé prožívali, co museli vydržet. To je myslím důležité motto, které by nás mělo povzbudit v každodenním životě. Ne vše se odehrává lehce, mnozí na tom byli mnohem hůř než my, měli by být pro nás vzorem do každodenního života.