Pavel Jajtner: Krize jako výzva
O třetí dubnové sobotě přinášíme v rámci Komentáře týdne zamyšlení Pavla Jajtnera nad stavem současné západní společnosti a jejími slabými stránkami, které ve větší míře odhalila stávající hospodářská krize. Komentář vysíláme v sobotu 17. dubna v 7.30 a 18.30, v neděli v 1.45 a v pondělí v 10 hodin, po odvysílání najdete záznam i v audioarchivu těchto stránek.
Krize jako výzva.
Komentář týdne. Duben 2010.
Zanedlouho, 1. května 2010, si připomeneme šesté výročí vstupu České republiky do Evropské unie. Naše členství v tomto soustátí vzbuzuje naděje i obavy, rozpoutává diskusní vášně, vytváří prostor pro věcné argumenty i bezbřehou demagogii... Víme, že mnohé v praktickém fungování evropské společnosti bude třeba reformovat. Jak? Nějakým novým experimentem? Nebo postačí návrat ke kořenům, k tomu, co prokázalo svoji životnost během staletí? Zkusme se dnes zamyslet nad tím, jaký je Evropan dneška a co z toho vyplývá.
Většinový Evropan dneška je zahleděn do své svobody. Neuznává žádné její hranice. Jeho svoboda už nekončí tam, kde začíná svoboda druhého. Většinovému Evropanu chybí úcta k autoritě a k řádu. V časech nebývalého blahobytu, který podstatně neovlivnila ani současná krize, se nezajímá o nikoho jiného než sám o sebe. Povinnosti vůči rodině, vůči svému povolání a vůči společnosti pro něj ztrácejí význam. Necítí se odpovědný. Solidarita je pro něj věcí jiných, především státu.
Většinový Evropan dneška je okouzlen rozvojem technologií a nezajímá se o jiné, než o materiální skutečnosti. Je zahleděn do věcí tohoto světa. Chce být silný, zdravý, chytrý a bohatý. Pokud možno ihned a pokud možno stále. Nemá žádný vztah k tomu, co naši pozemskou realitu přesahuje. Nepřipouští si existenci mimosmyslového světa. Uvažování o smyslu věcí nebo dokonce modlitbu nahrazuje hladem po zábavě a po zážitcích.
Bilance není příliš radostná. Ale pláč nad ní není řešením. Bylo by příliš snadné říci: zastupitelská demokracie se vyčerpala a sobecká většinová společnost už není schopna zvolit si dobrou vládu.
Každá krize je však současně výzvou a příležitostí k novému začátku. Vzchopme se tedy a hledejme řešení! Těch, kteří si uvědomují, že dlouhodobě udržitelný život naší materiálně bohaté euroatlantické společnosti nebude možný bez osobní disciplíny a nezbytného sebeomezení, je možná více, než tušíme.
Víme také, že k posunu společnosti k větší míře obecného dobra přispívaly tvůrčí menšiny, někdy dokonce i jednotlivci vždy daleko více než lhostejné většiny. Poučme se z této historií ověřené zkušenosti a hledejme je! Vědomosti nám nechybí, prozatím však chybí odvážné činy.
pro Radio Proglas Pavel Jajtner
